• Různé 10.08.2010

    babička a dědeček Ivany Freiwiligové

    Babička a dědeček Ivany Freiwiligové, publikováno zde, s laskavým svolením Ivanky.

    Ivanka v šátku, na kterou nezbyla tankistická kukla, takže to nejsou "Čtyři z tanku a pes".

    Ivanka v šátku, na kterou nezbyla tankistická kukla, takže to nejsou "Čtyři z tanku a pes".

    Hned po tom, co lidstvo vynalezlo největší zázrak kolo, vynalezlo šátek. Šátek je nejvariabilnější věc, která je součástí lidského oblečení, i jako pomůcka. Také se o něm dá říct, že se dá užívat unisex, jako některé oblečení či parfémy vhodné pro muže i ženy.

    Mně šátek nikdy neslušel, ale přesto jsem jej měla několikrát na hlavě, hlavně při onemocnění příušnicemi a podobnými nemocemi, kdy bylo nutné, aby šátek držel obklad a to i na krku, čímž se pak kolem toho krku vázal a stala se z něj  tím pádem součást  Priessnitzového obkladu. Ani šáteček silonový, jemný a lehký jako dech mi na natupírovaných vlasech moc ke kráse neposloužil, ačkoliv takovým letuškám, kterým přidržoval s vlasy i klobouček, šel vyloženě k duhu.

    Moje babička měla šátků několik a měly své určení. Teplé na ty obklady a na krk do kabátu, lehčí do lesa či na pole na sběr klásků pro slepice. Babička nikdy šátek nenosila stylem „na babku“, ale dávala přednost napůl stylu pirátskému, kombinovanému s pouštním. Ten styl se mně moc líbil, tak jsem se jako holka po babičce opičila.

    Šátek, a to konkrétně červený s bílými puntíky, měla uvázaný kolem řídítek svého dámského, zelinkavého kola se síťkou na zadním kole, slečna Lilinka a já si slibovala, že až povyrostu, budu mít nemlich tu samou kombinaci, protože to vypadalo nejen pro mě, ale určitě i pro pro pány, děsně malebně. Pro ně samozřejmě hlavně, když Lilinka seděla na tom kole.

    Šátek si oblíbily hlavně starší ženy „z lidu“, bylo to praktické, protože takový šátek se dal složit a strčit do tašky, nebo zase z tašky, když byl potřeba a nic se nepronesl. V různých dobách to bylo různé, protože byly doby zase naopak takové, že šátky byly módním hitem i pro mladé slečny a dokonce i pro pány, kteří však styl „na babku“ nikdy nenosili, pouze ten „na piráta“.

    Jedním časem, asi podle sovětské ženy se nosily šátky vázané za uši pod vlasy. Takto jsem vázala šáteček Katce, když byla malá a nebylo to venku ani na čepičku ani bez čepičky (věčné trauma jara, léta a podzimu, v zimě to bylo na čepičku vždycky).

    Šátky, ale to bych už řekla, že šátečky se rády vázaly kolem krku, ať již z koketního důvodu hezky na stranu nebo, aby zakrývaly nemladý krk. Tuhle módu jsem neměla (a nemám) moc ráda, protože kluzký šátek klouzal nebo se rozvazoval, zkrátka znervózňoval. Já jsem vždy vyznávala sportovně elegantní styl, tedy bez zbytečné zdobnosti. Některé dámy nevědí roupama co na sebe navěsit cingrlátek a hadérek, budiž, nejsme všechny stejné, ale co mi připadá přímo příšerný, když má dáma po čtyřicítce mašli (vytvořenou i ze šátku) ve vlasech (na ohonu, u drdolu atd). Prostě mašle a čtyřicítka je jasná …

    Předváleční kavalíři nosili na krku do svých sněhobílých košil místo kravat šátečky, což jim dodávalo punc elegance. Byl to, zejména neodolatelný představitel milovníka v československého filmu, pan Oldřich Nový nebo pan Raul Schránil.

    Ze šátků se kdysi šily šaty, však o tom zpívá i Lešek Semelka (Šaty z šátků), haleny, ze šátku jde udělat podprsenka na opalování, podle velikosti šátku se lze do něj i zahalit, udělat z něj uzlíček na buchty nebo na houby či na přenesení štěněte, zavázat s ním natlučené koleno, mávat s ním na uvítanou či na rozloučenou, skládat na něj básničky, rozprostřít ho na lavičku, aby se při sezení na ni neumazal šat, zavázat oči při hře na slepou bábu, v šátku se nosí i děti, zkrátka kdo si co vymyslí, to šátek umí. O šátky se dokonce vede bitva, zda se smí nosit do školy, viz Muslimky a Francie.

    A tak Vám na rozloučenou mávám šátkem, abych se s Vámi mohla zase příště setkat.

    Obrázek ze své sbírky laskavě zapůjčil Pavel Tlustý http://tlustjoch.blog.cz/

    Obrázek ze své sbírky laskavě zapůjčil Pavel Tlustý http://tlustjoch.blog.cz/

    Jaroslav Seifert - Píseň

    Bílým šátkem mává,

    kdo se loučí,

    každého dne se něco končí,

    něco překrásného se končí.

    Poštovní holub křídly o vzduch bije,

    vraceje se domů,

    s nadějí i bez naděje

    věčně se vracíme domů.

    Setři si slzy

    a usměj se uplakanýma očima,

    každého dne se něco počíná,

    něco překrásného se počíná.

    Posted by Naďa @ 21:23

  • 14 Responses

    WP_Modern_Notepad
    • TlusŤjoch Says:

      a co pionýři, pionýři, malované děti?

    • Naďa Says:

      Pravda, pravda, všechny účely šátku jsem nezjevila, však na některé přijdete sami. Nejen pionýři, ale i skauti, caballeros, schválně, na co si kdo vzpomene …

    • Mirek Says:

      Já si dokonce ještě pamatuji hrdinný tenor Járy Pospíšila an zpívá:
      Tvůj bílý šátek mne zpátky nezavolá,
      kdo slzám neodolá, však musí sbohem dát.
      Tvůj bílý šátek motýlek odpoutaný,
      loučením požehnaný, v dálce jej vidím plát…

    • Naďa Says:

      Mirku, ač na hlavě klobouk nemám, přesto jej smekám! Paměť jako zvon, tak tu má, mimo Vás, už jen slon!

    • pospa Says:

      neprovokujte, Naďo, zaručeně někoho napadne Sbohem a šáteček
      ale já sem uvedu raději komunistickou lidovou Červený šátečku kolem se toč, má milá se hněvá, já nevím proč, což je v životě chlapa daleko častější situace, než spatřit ženu s podprsenkou z aranžovaného šátku

      nosné téma Vás napadlo, musím uznat

    • Naďa Says:

      Tak Jiří, abyste si nestěžoval, tady máte šátek místo podprsenky: http://img.magazin.cz/img/img/6fa5703b2b4e.jpg

    • NULI Says:

      Nu, pravdu povediac, taky jsem šátku příliš nepropadla. Aspoň kam má paměť sahá. Ale vím, že někdo jej opravdu nosí i z nutnosti - jako třeba Zuzana kvůli nastydnutí anebo moje dcera (občas:-) kvůli flíčku na krku :-)

    • Naďa Says:

      Ano, i pro tyto důvody je dobře šátku přiznat jeho zásluhy … :-)

    • Ivana Says:

      To je ovšem krááása.:-)

    • Mirek Says:

      Ano, a slon si ještě vzpomněl, že jsme jako malí kluci na tuto melodil zpívali, rádoby vtipnou, parodii:
      Tvůj karbanátek mne zpátky nezavolá,
      strč si ho do kastróla a dobrý chutnání…

    • Jarka Says:

      Jako holka mám taky fotku s šátkem na hlavě, ale pak už jsem ho asi nikdy nenosila. Když si ho za starých časů vázaly ženy, byly to většinou ženy venkovské a chudé. Taky si myslím, že když si šátek vzala žena ve třiceti letech, vypadala hned jak babička. Jiné je to s šátkem na krku, ty mám ráda, ty se mi líbí. A vzpomínám si na svůj pionýrský, na který jsem byla patřičně pyšná. :D

    • Naďa Says:

      Nojo, pionýři, pionýři, malované děti :-)

    • zuzana Says:

      tak to já mám šátky a šály mooc ráda! Mám jich v přesíni košík a není jich nikdy dost! Ovšem moje sestra si kdysi vytvořila z pionýrských šátků pidibikiny a byla fakt kočka!
      A ten Seifert nakonec…mmm…moc pěkné!

    • Naďa Says:

      Teda, to se mělo zdokumentovat, to si vůbec neumím představit :-)

Jsem archivována Národní knihovnou

 

Říjen 2018
P Ú S Č P S N
« Lis    
1234567
891011121314
15161718192021
22232425262728
293031