• Povídky 29.08.2010

    truth_hurts_by_xjust2niteokChodili do zaměstnání asi na stejnou, bezbožnou hodinu ranní, i když každý jinam, oba vycházeli z protějších domů s denní pravidelností a neznali se. Mimo pozdravu a vzájemného úsměvu spolu nepromluvili. Jen on, když se míjeli, někdy použil gesto, kterým říkal, líbíš se mi. Palec nahoru nebo spojil palec s ukazováčkem do kroužku a mávl jím od úst směrem k ní, či jí poslal rovnou vzdušný polibek nebo jí jen tak zamával. Líbilo se jí to, oplácela mu úsměvem a vztyčeným palcem nahoru. 

    Po nějakém čase začala doufat, že od němohry přejde k činům, že ji osloví a věci se pohnou kupředu. Němohra ji přestávala bavit, přemýšlela, proč tak otálí, nezdál se jí být tak nesmělý, jak to z dálky vypadalo. To, že by na něj promluvila ona jako první, jí nezapadalo do představ romantického seznámení. Kytici květů neočekávala, to už by byl asi moc velký kýč.

    Jak to narafičit, aby promluvil, aby ji někam pozval, zkrátka, aby spolu začali chodit. Vzrušovaly ji představy společných schůzek a tak se postupně do něj zamilovávala, i když se na něj víc a víc zlobila pro jeho nepokročení k činům.

    Pár dní ho viděla s jedním mladým mužem, který jí také zamával a začala mít pocit, že své představy o jeho náklonnosti k ní může rovnou zahodit. Nevěděla nic určitého, svým vzezřením on, ani ten druhý, nenaznačovali jinou orientaci, než tu většinovou.

    Den, kdy se vše úplně změnilo, konečně jednou nastal. Šel sám, poslal jí vzdušný polibek, ukázal tři prsty a pak ukazováčkem namířil proti ní. Pochopila, že chce ve tři hodiny přijít k ní. S úsměvem zvedla palec nahoru a pokývala hlavou, že souhlasí. Vůbec jí nepřišlo divné, že by neznal její jméno a ve kterém bytě bydlí. Takovou maličkost si přeci mohl zjistit bez problémů. O to více jí to připadalo romantičtější.

    Byt moc uklízet nemusela, ani běžet nakupovat, všechno možné pro občerstvení a pití měla doma. Spěchala z práce domů, aby se stihla upravit tak, aby mu vyrazila dech a ve tři hodiny napjatě očekávala zvonek. Ještě ve čtyři hodiny doufala. Zvonek zazvonil v osm hodin večer. Váhavě, ale radostně otevřela dveře. Ve dveřích stáli dva. On a ten druhý, se kterým ho před časem potkala. Oba pozdravili a on řekl. Hned jsem věděl, že to máš taky ráda ve třech.

    Zavřela dveře, nevšímala si vytrvalého zvonění a šla si pustit televizi. Pomalu upíjela víno, které si zvečera otevřela. Slzy jí stékaly po tvářích a míchaly se s vínem, které polykala.

    Foto TlusŤjoch

    Foto TlusŤjoch

    Posted by Naďa @ 10:19

  • 19 Responses

    WP_Modern_Notepad

Jsem archivována Národní knihovnou

 

Říjen 2018
P Ú S Č P S N
« Lis    
1234567
891011121314
15161718192021
22232425262728
293031