• Povídky 18.10.2010

    Na této adrese jsou témata, která nám byla nabídnuta v časových rozmezích http://alfa-centauri.blog.cz/1010/chlupatomale-devetideni-cili-nebojite-se. Chňapla jsem hned po prvním a výsledek je zde.

    Na této adrese jsou témata, která nám byla nabídnuta ke zpracování v časových rozmezích http://alfa-centauri.blog.cz/1010/chlupatomale-devetideni-cili-nebojite-se. Chňapla jsem hned po prvním a výsledek je zde.

    http://www.milanknizak.com/193-obrazy-sochy-objekty/198-obrazy/208-obrazy-v-letech-1957-1970/

    http://www.milanknizak.com/193-obrazy-sochy-objekty/198-obrazy/208-obrazy-v-letech-1957-1970/

    Byla velmi krásná, krásnější v širokém okolí i v nedalekém městečku nebylo. Postavu měla jako bohyně, pleť alabastrovou, vlasy husté, vlnité, oříškové barvy, obličej dokonale souměrný, vše na ní bylo akorát. Věděla o sobě, že je výjimečně krásná a s mladíky si jen pohrávala, což je dokázalo hezky rozparádit. Psali na ni básně, nadbíhali jí, ale ona se jim jen smála. Chtěla se vdát za bohatého muže do města, užívat si života, snila obyčejný sen mladých dívek, které toužily být zaopatřené a životem jen tak zlehka protančit. Při jedné taneční zábavě v městečku poznala milého a také velmi krásného mladíka, který jí nebyl až tak lhostejný, ale měl jednu vadu. Byl chudý. Spolu tvořili krásný pár, ale ona věděla, že není pro ni ten pravý.

    Byl malý, na zádech hrb, který mu narostl, když mu špatně srostly kosti po úrazu z dětství. Oči měl laskavé a chytré, ale hyzdily ho zuby, které měl velké a tak stále vypadal, jako by nemohl dovřít ústa. Měl všechno, na co si vzpomněl, rodiče ho zahrnovali láskou a bohatstvím, které on později začal rozmnožovat. Byl chytrý, na co sáhl, to se mu vedlo. S ženami to neměl snadné, protože ty co se mu líbily, tak s ním nechtěly nic mít a ty co by si říct daly, tak ty se nelíbily jemu. Své potřeby řešil v patřičném domě, kde byl velmi vítán.

    Nebyl už nejmladší, když se jednoho dne potkali. On, ošklivec a ona, kráska. Okamžitě se do ní zamiloval a začal o ni usilovat. Nejdříve ho odmítala, ale zahrnoval ji dary, líčil jí, jak se s ním bude mít dobře a to se jí líbilo. Naznačil jí, že mu musí být věrná, že nesnese vedle ní jiného. Nad tím mávla rukou, protože věděla, že se jí vždy nějaká lest podaří, aby si užila náruče mladého muže. Jednoho dne kývla na to, že si jej vezme, ale za podmínky, že nebude sepsána předmanželská smlouva o majetku, jak chtěli jeho rodiče. Se vším souhlasil, jen aby byla jeho.

    Narodil se jim syn, ona byla hýčkána tak, že jí ani nechyběla náruč milence, stačilo jí, že se jí všude klaněli, jezdila do lázní, cestovala, se synem však byla v těchto radovánkách omezena. Najala chůvu, ale i tak už to nebylo ono. Začala se trochu nudit a obnovila přátelství s někdejším krásným mladíkem, který byl stále svobodný a stále chudý, i když se mu vedlo již lépe. Manžel nic netušil, stále se mu dařilo rozmnožovat majetek a tak si všichni dobře žili. Narodil se další syn a ona věděla, že je to syn milence, ale nikomu to neřekla.

    Byla svým způsobem šťastná, dostala to, po čem toužila, zrovna tak jako její muž. Život kolem nich byl vzdálený, až jednou k nim vešel až do domu. Psal se rok 1948 a nastal nový režim, vláda dělníků a rolníků. Jako všem, co měli nějaké majetky, i jim všechno vzali, ale nechali je bydlet v jejich domě v patře ve třech místnostech. Dům, ani dílna v přízemí jim už nepatřil, po čase se z nich stali chudáci. Nikdo se jí neklaněl, neobdivoval ani nepochleboval. Hádky byly na denním pořádku, ona začala svého muže nenávidět, i když se snažil, aby ona nemusela pracovat a mohla být ušetřena potupy a posměchu dříve závidějícím její postavení. Bylo pro něj stále těžší sehnat pro rodinu obživu, protože byl nemocný a starý. Ona jej paradoxně vinila ze zpackaného života, ponižovala a urážela ho. Nářky a lamentace ho ubíjely.

    Její krása uvadala, postava se zakulatila, i když v obličeji byla stále krásná. Její milenec ji dávno opustil, i když mu prozradila, že její druhý syn je jeho. Neuvěřil jí. Jednoho dne manžel zemřel a ona zůstala sama. Dospělí synové založili své rodiny. Denně se utápěla v pláči a lítosti nad svým životem, listovala v albu se svými fotografiemi z mládí a byla nešťastná. Z jejího trápení ji vysvobodila až milosrdná smrt.

    On i ona dostali, po čem toužili, ale oba nikdy nedostali lásku toho druhého. I když on ji miloval, za peníze si její lásku nekoupil a ona o jeho lásku nikdy nestála.

    Ilustrační obrázek z internetu

    Ilustrační obrázek z internetu

    Posted by Naďa @ 14:24

  • 17 Responses

    WP_Modern_Notepad
    • TlusŤjoch Says:

      Inu, tak to chodí.
      Ale třebas jejich synové byli šťastnější.

    • Zuzana Says:

      tak ti nevím, já moc těmhle příběhům nehovím. A nová grafická úprava je pěkná, jen se v tom musím zorientovat. Tady na notebooku mi to jde, v práci to nějak nemůžu otevřít. Asi mi můj počítač naznačuje, že mám pracovat a ne si číst blogy.
      p.s. nešlo by to v češtině? :-))

    • Jarka Says:

      Pro tu krásku to byl sňatek z rozumu, nebo spíš z vypočítavosti. Zažila si pár let v bohatství, ale šťastná určitě nikdy nebyla, stejně jako její milující muž. Snad má pravdu Pavel a aspoň její synové to štěstí a lásku v životě našli.

    • Naďa Says:

      Pavel tak úplně pravdu nemá, Jarko, ale to je už jiná kapitola.
      Jinak, Zuzko, dnes celé dopoledne až do odpoledne mizera blog stávkoval a nepustil k sobě ani mě. Snad už ten technický problém vyřešili nadobro. Zuzko, všechno máš v češtině a co ne, tak jsem v minulém článku vysvětlila. Je to o zvyk, není to nic složitého, za chvíli se to obrousí :-)

    • Natty Says:

      Nadi, moc pěkná povídka, ukázka “dnešní doby” - jedno zda krásný, milující - hlavně bohatý :-(
      A přitomo největší bohatství je, když se dva mají rádi a jsou spolu šťastni až do smrti - to žádný majetek nenahradí. A pád, kterým ta dvojice prošla, ten právě prověřil jejich povrchní vztah, neboť právě různé životní “pády” prověří, zda jsme bohatí nebo chudí /myšleno duševně/ - pěkný den.

    • NULI Says:

      KOukám, žes využila nabídky, já o tom také uvažovala, ale zatím :-) nemám čas. O vztazích píšeš čtivě, já bych si na tohle netroufla. Chválím.

    • Naďa Says:

      Natty, k tomu není co dodat, máš pravdu.
      Mirko, díky za pochvalu, to se to hezky čte, jsi shovívavá :-)))

    • Mirek T. Says:

      Abych se přiznal, Naďo, tak této hře vůbec nerozumím. Jsem jako ten poslední pablb, který se stydí za to, že je asi blbější než všichni ostatní, kteří to chápou. Nevím příkladně co je to Malé chlupaté stvoření? Jste to snad Vy sama? V tom případě si píšete sama komentáře a sama si na ně odpovídáte? Nebo: Ty kresby a ty povídky jsou taky Vaše? Co je to Trojice snění? Mám z toho v kebuli čalamádu a dokud tam bylo MCHS jen jako komentář, tak jsem to prostě ignoroval, ale teď to vypadá jako titulní role. V případě, že mé doměnky jsou správné, ptám se: můžeme my ostatní se také nějak překřtít na jakási mimozemská stvoření a pak z toho bude hra, tak řikajíc “k popukání?” HOWGH! Promluvil SUCHAR…

    • Ratuska Says:

      Hezky napsané, dokonale čtivé :-). A pravdivé, lásku si člověk za peníze nekoupí.

    • Naďa Says:

      Já Vám, Mirku, rozumím ve všem, co jste napsal. K Jarce chodím také moc ráda. Její blog má nějaké fluidum. Fotky i dobré komentáře se dají na netu najít na kupy, ale nemají to, co má Jarka. Asi není fotka jako fotka a osobnost, jak její, tak ostatních, se do komentáře, jak u jejích fotek, tak u ostatních blogů, prolne. Jeden bloger řekl, že k ní chodí rád, protože je to u ní takové domácké. Možná je to i tím. :-)

      Ratuska: Děkuji za pochvalu, je to příjemné.

    • Vendy Says:

      Naďa: povídka mě nadchla, nejen inspirovaná od MChS, ale i obrazem? Klobouk dolů, máš dobrou fantazii. Líbí se mi, že jsi ji pojala poněkud jinak. A ano, lidský život není vůbec jednoduchý a za všechno se platí. On platil za lásku (kterou vlastně nedostal, jen si to myslel, že ji má) a ona platila za pohodlí. Povídka je velmi reálná. Tleskám!
      Mirek T. - mohu-li podotknout k závěru Vašeho komentáře “MCHSzAC je pro mne něco jako
      čauky a ahojky…”, pak MChSzAC je všechno, jen ne čauky a ahojky. Nevím, jestli jste se podíval na jeho blog - Malé Chlupaté Stvoření je velmi hravé. Překypuje nápady a v této soutěži dává možnost i dalším lidem, aby uplatnili zase svoje představy a vize.
      Ale připouštím, že někdo je opravdu seriózní a bere všechno kolem sebe velmi vážně. Potom asi Malé Chlupaté Stvoření nebude pochopeno…
      P.S. Naďo, doufám, že nevadí, že ti tykám. V blogovém světě tykám každému, s výjimkou dvou-tří lidiček. Mirkovi T. vykám, protože je trochu vážnější typ a tykání by možná vzal jako drzost a nevychovanost.
      Jinak, na tvém blogu jsem poprvé a doufám, že ne naposled…

    • Naďa Says:

      Díky Vendy za moc hezký komentář, budu ráda, když ke mně někdy zavítáš. Jako další námět MCHS jsem zvolila formu nevážnou a při tom, snad, laskavou :-). Klidně mi tykej, mně to dělá dobře, hned si připadám mladší :-)

    • agrrr Says:

      Tenhle příběh je velice smutný ale zároveň svým způsobem krásný. Smutné na tom je to, jak reálný může být. Moc se mi tu tu tebe líbí ;-)

    • Naďa Says:

      Děkuji, agrr

    • Malé Chlupaté Stvoření z Alfa Centauri Says:

      Je to smutné. Ale svým způsobem hezké. A hlavně je to pravdivé, ten konec dodává takové smutnější ohlédnutí… A i když už je to takhle skoro až řeklo bych “realitní” (ukazuje to realitu ve svém šedivém hávu), řeklo bych na závěr že úsměv si to zaslouží a zaslouží si to i poznamenat nějaký citát s láskou… Tak já přidám jeden Alfa Centaurský:
      “Láska je jako malinký chloupek. Je snadné ho vytrhnout, ale těžké ho správně oholit aby pořád rostl.” Snad se směješ, milá Naďo! :)

Jsem archivována Národní knihovnou

 

Listopad 2017
P Ú S Č P S N
« Lis    
 12345
6789101112
13141516171819
20212223242526
27282930