• Různé 09.07.2010

    200505271014_logo_sokol_sporilov-1Převleky mého města, se jmenuje knížka, kterou napsal Adolf Branald.

    Pražská čtvrť Spořilov* měla velkou kliku. Nejen, že tam bydleli a bydlí významné osobnosti, ale především proto, že tam žil spisovatel Adolf Branald. Moc lituji, že pražská čtvrť Pankrác (která není čtvrť, ale jen místopisný název), takové štěstí neměla, i když i tam bydlela celá řada slavných lidí, tak o ní nikdo nic nenapsal.

    Adolf Branald sepsal poutavým stylem, jak to hezky uměl, historii Spořilova. Ta knížka je cenná nejen svými historickými daty, ale i tím, jak autor zachytil mezilidské vztahy, na které se v současnosti velmi žehrá. V knize popisuje vznik všelijakých spolků, blízkých vztahů mezi lidmi, skoro až idylickými. Velmi zajímavý je vznik této čtvrti a tak si dovolím opsat část první kapitoly.

    První republika

    Jednoho nedělního odpoledne na jaře roku 1929 prohlásil otec, že si po obědě vyjedeme na výlet. S divadelními zájezdy jsme skončili, otec přestal divadlo hrát a začal divadlo psát. Usadili jsme se, změnili jsme zvyky, ovšem ani ve snu nás nenapadlo jezdit v neděli po obědě na výlet. Na otázku Kam? Odpověděl otec s nevinným úsměvem Nechte se překvapit.

    Jeli jsme tramvají číslo tři na konečnou Michle. Vystoupili jsme na rozcestí za plynárnou. Široko daleko nebylo k spatření nic co by lákalo k výletu. Jedna silnice pokračovala do Záběhlic, druhá vedla někam do polí. Otec zvolil tu do polí. Na obzoru svítily bílé domky, nějaké staveniště.

    Domky si byly podobné jako sourozenci, malé, střední, velké, některé v řadě, jiné stály sólo, ale všechny se zdály stejně staré, vlastně stejně mladé, některé měly už záclonky a z komínů se kouřilo, jiné byly prázdné.

    Stoupali jsme po okraji městečka někam vzhůru, vpravo domky, vlevo silnice, mezi domky a silnicí kolejnice, úzkokolejná dráha, sem tam nějaký vozík, prázdný a nehybný, byla neděle. Zastavili jsme před rohovým domkem stojícím na prázdném, ale už oploceném pozemku, otec drcnul do vrátek, podržel je, abychom mohli projít, ale ještě než vytáhl z kapsy klíče,rozpřáhl paže, jak činíval Komenský, když se loučil s vlastí, jenomže on se neloučil a řekl: - Tak tohle je teď naše.

    ….

    Kolik? Chtěla vědět matka. Dvacet tisíc, přiznal otec, vyzval nás k prohlídce domu a během rodinné kolaudace nás zasvětil do způsobu, jak se lze bez koruny v kapse stát majitelem rodinného domku v zahradním městě Spořilově.

    Stačilo složit hotově dvacet procent z prodejní ceny, zbytek půjčila Městská pražská a Vinohradská spořitelna na pěti a půl procentní úrok. Půjčila dokonce i těch základních dvacet procent. …

    Nebudu dále popisovat, jak to bylo technicky všechno uděláno, jen zmíním, že duchovním otcem Spořilova byl vrchní ředitel Vinohradské spořitelny Václav Sklenička. Odvážil se postavit na okraji Prahy zahradní město s dvanáctisty domky, původně pro šest tisíc obyvatel. Sídlo vybavené inženýrskými sítěmi a bohatými sady mělo být rozprodáno zájemcům na úvěr zúročeno poměrně nízkým procentem, což byla myšlenka nová, neuvěřitelně smělá.

    Náborový prospekt vypadal takto:

    Ideálem obyvatelů velkých měst je

    RODINNÝ DOMEK

    Za branami města, se zahrádkou sluncem prozářenou,

    která poskytuje osvěžení a uklidnění po denní práci

    Nejen velkým, ale hlavně dětem.

    Dopřejte tedy proto sobě i jim čistého vzduchu, klidu a

    Dobrého bydlení za levný peníz, kterým si však kromě toho

    Zajistíte nemovitý majetek.

    branald1

    A ještě hra čísel:

    Stavba byla zahájena 1.3.1927

    Pro výstavbu městečka bylo potřebí:: 5000 vagonů cihel většinou z vlastní cihelny, 3200 vagonů škváry, 500 vagonů říčního písku z pískovny v Krči, 320 vagonů tašek, 550 vagonů stavebního dříví, 1000 vagonů cementu, krom vozovek.

    K přesunu materiálu sloužily 2 vlečky, 3 garnitury sklápěcích sentinelů a 30 nákladních aut.

    Na stavbě pracovalo na 3000 lidí, projekty architekta Karla Polívky a architekta Vladimíra Brožka realizovali stavitelé a architekti J. Mentberger,B. Kohout, F. Husar, Vojtěch Pospíšil a Karel Tumpach.

    Každým rokem bylo postaveno 522 domků, zbudování jednoho trvalo tři čtvrtiny dne, celkem jich bylo postaveno 1092 a koncem roku 1929 byl Spořilov “pod proudem”.

    První tramvaj č. 3 přivítal Spořilov až (!) 20. října 1929.

    Jeden potřeboval druhého. Večer co večer volal k nám přes plot soused Jiráček: - Dobrý večer, milostivá paní, půjdete dnes na dříví? Činorodost se projevovala jak v oblasti práce fyzické, tak duševní. Profesor Žáček přednášel o sídlení starých Pražanů, Václav Král začal vydávat Zájmy Spořilova.

    Jednoho podzimního dne - domky na druhé, třetí sekci ještě neoschly - vstoupilo sem prvních 14 osadníků a rozhodli, že se budou scházet k družným potlachům a zocelovat tělo i duši. V čele stáli bratři Hornekové. Díky jim a dalším 12 vznikla Tělocvičná jednota Sokol.

    Tímto článkem chci říct, že mimo výstavbu panelového sídliště za minulého režimu, neznám a to ani po sametu, podobnou akci, kde by dosáhli na levné a relativně kvalitní bydlení nižší vrstvy obyvatel. Za první republiky to bylo docela, no nechci psát běžné, ale řekněme i dost časté. Příkladem budiž Baťa ve Zlíně nebo v Chotěboři pan továrník Eckhart, který dal postavit dvojdomky pro své zaměstnance. Za odměnu mu sebrali továrnu, ale aby to nebylo tak zlý, tak se po něm jmenuje jeden z rybníků, lidově nazývaný – Ekharťák.

    Ovšem tak rozsáhlé stavební dílo takového stylu zde ještě nebylo a jak jsem říkala, mimo panelákové čtvrti, již asi nebude. Spořitelny místo takovýchto investičních akcí raději odírají své vkladatele na úrocích a i z poplatků, které vybírají za každé kýchnutí, dobře žijí. Ani je nenapadne, zabývat se myšlenkami na podobné, riskantní tahy. má vůbec nějakou cenu spořit? Titulek aktuálně.cz: klik - Spořící účty: Za peníze v bance dostanete opět méně.

    Ono je asi také nebezpečné pro vlády všech režimů, když se obyčejní lidé více houfují na jednom místě, ustavují své spolky, vzájemně si pomáhají a tím pádem si také nechtějí nechat vše líbit.

    Neumím říct, zda satelitní městečka, která staví a prvotně financují developeři aj. investoři, jsou dostupná nižším středním třídám, ale asi spíše ne.

    Troufnu si říct, že pro nízkopříjmové obyvatele se nikdo nijak nepřetrhne.

    Nebo mi něco uniká?

    * Doplněno v diskusi od Mirka Tomse: Spořilov také není pražská čtvrť jako Pankrác. I Wikipedia to tvrdí.

    Posted by Naďa @ 8:47

  • 19 Responses

    WP_Modern_Notepad
    • TlusŤjoch Says:

      Dlouhou dobu jsem bydlel na Nové Spořilově a na “Starák” jsme jako kluci běhlali. Anebo na druhou stranu do Záběhlic k rybníku.

    • Naďa Says:

      Inu, s chutí a ráda jsem připomněla kapitalisty i socialisty minulé doby. Co máme za dobu teď, to stále nevím. Váhám. Buď kapitalismus s nelidsky lidskou tváří nebo sociailsmus s tváří kapitalismu. Nebo máte jiný nápad? :-)

    • Naďa Says:

      Tak to je fajn, alespoň víš :-) víc, než Ti, co to tam vůbec neznají.

    • Naďa Says:

      Máte samozřejmě pravdu, Mirku, děkuji za upozornění, hle na Wikipedii,http://cs.wikipedia.org/wiki/Spořilov , ale taky by mě ani ve snu nenapadlo, že Spořilov je čtvrť Záběhlice. Je ta Praha s těmi územními celky a katastrálními územími zajímavá. Já např. nevím, proč jsme Praha 4, ale Městská část Praha 11. Připadá mi to na hlavu, proč nejsme rovnou Praha 11 …
      Pan Branald byl noblesní pán. Já ho tak vnímala, i když jsem se s ním osobně nesetkala. V té knize máme od něj věnování (tedy psáno mému muži).

    • Ota Says:

      Na Spořilově, pokud vím, bydlel Fráňa Drtikol. Významný český fotograf, malíř a mystik.

    • Jarka Says:

      To bylo Naďo moc zajímavé čtení. Prahu neznám, takže ani Spořilov. Jestlipak tam ty domy z první republiky ještě stojí? Je vidět, že tenkrát nebylo všechno špatně, že se něco dělalo i pro lidi, kteří neměli moc peněz. Fakt by mě zajímalo, jak to na Spořilově dnes vypadá a ještě zajíměvější by bylo, porovnat to s minulostí.

    • Naďa Says:

      Jarko, starý Spořilov samozřejmě stále stojí, vystřídalo se zde v domcích několik generací, přišli i noví obyvatelé, u domků se přistavovaly i drobné stavby. Spořilov se honosí krásným funkcionalistickým kostelem, má svoji školu a vůbec byl kdysi úplně soběstačný. Rozklikni si pod Mirkovým příspěvkem můj odkaz na Wikipedii. Na Spořilově byl také vybudován tzv. nový Spořilov, tedy sídliště s paneláky, i když jinak koncipovaný než Jižní Město, které je nedaleko. Nakonec o Spořilově Ti může navyprávět Mirek Toms, který tam bydlí.

    • Naďa Says:

      Oto, je zvláštní, že se nějak výjimeční lidé skutečně dost koncentrovali v této lokalitě. Jak píše Mirek Toms, existuje seznam takových lidí, v počtu přes 700 osob. Je škoda, že knížka je úplně rozebrána a dotisk nikdo neplánuje. Je vůbec škoda, že jen málo pražských obcí má sepsanou svoji historii. Já vím, že je to velká makačka a proto se hluboce skláním před spisovatelem panem Branaldem, nejen kvůli jeho celoživotnímu dílu, ale kvůli této vzácné knížce.

    • Ivana Says:

      Vypadá to, že už ani ten život šťastných zvířátek korporace nezajistí…

    • pospa Says:

      ano, a zvířátka se začnou utíkat k alkoholu, do soukromých aktivit, do anarchie, do zahrádkaření, jako to bývá vždy, když pozbudou víry a naděje, před tím ovšem ten text burcuje

    • Naďa Says:

      Tak jsem zde napsala objemný komentář. Když jsem si ho po sobě přečetla, tak jsem uznala, že je to kec mec lívanec a smazala to. Ještě nevznikl ten správný moment, abych vstoupila do diskuse :-)

    • NULI Says:

      Naďo, asi čekají na Tebe, že si další pražskou čtvrť vybereš a zpracuješ ji :-). Ale skoro to myslím vážně, tyx tohle opravdu perfektně ovládáš …

    • Zuzana Says:

      mám nějak dost problém se orientovat v diskuzi, ty vlákna mi to motají…no, ale nicméně se musím vyjádřit k myšlence, že pracování pankrácké historie je nutné a že jediný, kdo se toho má zhostit, je Naďa! Je to výzva!

    • Naďa Says:

      Jo, Mirko a Zuzko, to není žádná legrace. To bych musela roky studovat zdroje, hezky je obejít, pak sehnat i nějaké pamětníky, ale ti už vymřeli, na to jsem asi dost líná…

    • Jarka Jar. Says:

      Tak jsme tady asi Jarky dvě, protože já předchozí příspěvek nepsala. Čili ode dneška jsem pro jistotu Jarka Jar.

Jsem archivována Národní knihovnou

 

Srpen 2017
P Ú S Č P S N
« Lis    
 123456
78910111213
14151617181920
21222324252627
28293031