• Různé 02.08.2010

    Dobrotivý úředník Vaqlentin

    Dobrotivý úředník Valentin

    Tak, jako hercům se zdají strašidelné sny o zmeškaném představení a alespoň jednou za život se jim to povede, tak i pečlivému úředníkovi se zdávají sny o ztracených spisech a taky i tomu sebepečlivějšímu se to alespoň jednou za jeho život úřednický, stane.

    Na polostará kolena se ze mě, stavebního technika, stala úřednice. Neměla jsem klotové rukávy, nepadnoucí kostým tmavošedé barvy ani do barvy kostýmku sladěný drdůlek, o hnědých polobotkách na nízké, gumové podešvi už vůbec nemohlo být řeči, ale brýle a dřevěné razítko, tak to jsem měla. Tuším, že jsem se až do odchodu do důchodu vypracovala na 4 různé kusy razítek.

    Bylo to v začátcích po sametovém kvasu, kdy se zakládal tento nový úřad s platnými a poupravenými starými předpisy. Všichni jsme se učili, na obou stranách hřiště. Začínali jsme se zákonem v podobě asi osmi stran A5, pořízeným na kopírce v mateřské základně. Nový zákon, z roku 1992, byl změněn a doplněn asi osmdesát šestkrát, než jsem se dopracovala do důchodu a i nadále se doplňuje a je z něj malá knížka. Stále se chystá nový, ale stále se jen o něm mluví.

    Měla jsem na starosti asi 200 duší, tedy asi 200 spisů. Byli jsme na počátku elektronického zpracovávání, kdy pro jedno oddělení byl jen jeden počítač, do kterého se zaváděl a doplňoval seznam subjektů. Já jsem byla pověřená k zajišťování denní archivace ještě na té měkké, velké disketě, o čemž jsem pořizovala písemné záznamy do sešitu. Byla jsem, mimo šéfa, jedna z mála, která jsem se s pécéčkem kamarádila, protože mě to zajímalo a měla jsem doma notebook. Mnohem později jsme se propracovali k tomu, aby jeden každý úředník měl své pécéčko s programem, který za něj udělal dost práce.

    Aby si člověk na polostará a stará kolena s PC tykal, musí k tomu překonat ostych, lenost se něco naučit a být odvážný. As pécéčkem je to jako se psem. Musí se dát najevo, kdo je tady pánem. Moc a moc jsem se nasmála při sledování jednoho dílu v TV – „Comeback“, kdy přišla Simona na pracák. S nadsázkou, ale jako ze života, jako ze života, klikněte zde a asi v minutě 8,40 začíná scénka na pracáku

    Jednoho dne jsem dostala přípis, který jsem měla založit do spisu, což, jak každý ví, je úkon, který by zvládla i naše Natálka. Leč spis nebyl. Prohledala jsem úplně vše, poté i s kolegyní úplně vše i u ní. Nic, velké NIC! Nemohla jsem jen hledat, musela jsem i pracovat, takže před koncem pracovní doby, jsem vzala desky, do kterých jsem zakládala protokoly o předání spisu nově příslušnému úřadu, z důvodu změny sídla, abych konečně zjistila, že jsem zapomněla, že jsem hledaný spis předala už před časem jinam. Odkulil se velký balvan, ale zároveň jsem si s obavou řekla, že začalo lehké oťukávání s panem A, německé národnosti.

    A taky ano. Za celou dobu mého úředničení se mi žádný velký malér nepovedl, až na jeden, o kterém nikdo dodnes neví. Podstatnou část jednoho spisu jsem přepravovala po ukončeném jednání po Praze z místa A do místa B. Na Tyláku při přestupu z tramvaje na jinou tramvaj jsem se zastavila v rybárně, kde se velmi dobře nakupovalo, teď už je to zelenina. Spokojeně jsem nasedla do tramvaje a pokračovala v cestě do místa B, když tu náhle, malér.

    Popadlo mě silné bušení srdce, zezelenala jsem v obličeji (asi) a chytila jsem třas do nohou. Já neměla ten kufříček s tím spisem! Pokuta za porušení mlčenlivosti byla v zákoně do jednoho miliónu a to je dodnes pro mě astronomická částka, i když někteří se mi můžou smát, protože se s takovou prkotí nezdržují a rovnou počítají v milých Jardách. Jako vichr z hor jsem se hnala zpět do krámu, zpocená s vytřeštěným zrakem, abych pak štěstím málem líbala pokladní, která mi zakódovaný kufřík přinesla z kamrlíku zpoza závěsu.

    Ale už k těm snům a skutečnostem, než se zapovídám tak, že nebudu vědět, co jsem to vlastně chtěla vyprávět.

    Dnes mě probudil syn slovy: „ Můžu si půjčit fén?“
    Byla jsem zrovna v situaci, kdy se na jednání dostavil pozvaný subjekt, který přišel s rozvinutou rodinou, nemohla jsem najít spis, nevěděla jsem, proč jsem ho předvolala a s kým z té rodiny mám vlastně jednat a o čem. Ještě ke všemu ten subjekt byl můj spolužák z průmky (nevím proč se dostal do mého snu, neviděla jsem ho od školy a ani jsem si na něj nevzpomněla), který se změnil z veselého kamaráda na arogantního náprdu, aby mi vyhrožoval. Utíkala jsem po úřadě před tou rozezlenou rodinou, jejíž žádný člen také neměl pozvánku, abych se měla čeho chytit a vyhlížela okno pro skok střemhlav na chodník. Ještěže mě synek probudil v pravý čas.

    Tak takhle se to má s úřednickými sny v důchodu.

    drevo

    Posted by Naďa @ 12:06

  • 27 Responses

    WP_Modern_Notepad
    • TlusŤjoch Says:

      Programátor dělá co umí, počítač si dělá, co chce. (z Programátorského desatera)

      Já měl jednou sen pgrogramátorský. Zdálo se mi, že jsem jeden bit v paměti vekého počítače.

    • zuzana Says:

      i já jsem od 1. dubna úředníkem! Ale nemám razítko! Tak to jsem jen malou kancelářskou myší…no ale mám datumovku a když vyrobím plán, tak na něj šoupnu datum datumovkou! To je krása! A dělám plán předběžný a pak upřewněný, takže datumuju dvakrát v měsíci! Dneska se mi zdálo, že jsem jedné paní z Břežan vypila kafe a musela jsem pro nový šplhat do strašnýho svahu a ten pode mnou ujížděl. Fuj, jak jsem se ráda probudila! Jdu si udělat kafe…

    • Naďa Says:

      A co jsi jako bit vyváděl, Pavle? To jsi byl dost malinkatý ne?

    • Naďa Says:

      To je úžasná inventura, Jiří. Takovou ani podobnou jsem si tedy nedělala, ale určitě je někde inventura mých zásluh kdesi archivovaná.
      A ty zóny jsou jasné, jenže je teď u mě nastěhovaná Karolína, a tak se musím hlídat, abych občas nezachrápla :-)

    • Jarka Says:

      Než jsem odešla o tři roky dřív do předčasného důchodu, přišla jsem o kancelářskou práci pro “nadbytečnost” a skoro šest let pracovala jako dělník. Byla to ta nejlepší léta z mé pracovní éry. Zajímavá práce, prima parta lidí a čistá hlava, žádné měsíční uzávěrky, žádné stresy. Poprvé jsem do práce chodila ráda a těšila se do ní. Ono se to řekne, že úředník sedí u počítače, vaří si kávičku a NIC nedělá. Každá prace má svoje.

    • Jarka Says:

      Zapomněla jsem dodat, že výrobu z mého podniku přesunuli do levnějších zemí a znovu jsem přišla o práci. Proto ten předčasný důchod, prostě jsem to vzdala bez boje.

    • Naďa Says:

      Asi jsi Jarko pro sebe zvolila tu nejlepší cestu. Možná jsi byla taky jako já zaměstnaná celý život, takže ke konci už je toho pak dost. Věřím Ti, že to bylo v práci bezvadný, hlavně když tam byli bezvadní kolegové a to je ohromné plus…

    • Jirka říká Says:

      Naďo, moc hezké povídání, ale musím Tě. To co ty nazýváš velkým pružným či ohebným, už nevím, diskem (floppy disk) nebyl ten velký, ale už tem menší.
      Pružné disky začaly, alespoň u počítačů IBM na rozměru 8 palců, zatímco ten tvůj na PC byl 5,1/4 palce a ten formát byl asi vyvinut kvůli rozměrům PC, protože dva osmipalcové pružné disky, ano tak začínaly IBM PC, se dvěma pružnými disky a žádným pevným diskem, by se do PC špatně vešly. A vůbec, ten osmipalcový byl pro domácnosti, pro které firma IBM PC vyvíjela, moc velký. Ale to už je dávno, skoro třicet let.

    • Naďa Says:

      Jojo, byl to floppy disk 5,1/4, to mi vypadlo z paměti … :-)

    • Jarka Says:

      Naďo zařezávala jsem jako šroub, bez jediné neschopenky a teď si užívám, sice za míň peněz, ale hevaj. :-))

    • Naďa Says:

      Tak taková situace by se mnou taky pěkně mlátila. Vidíš, Ivanko, jak je nezdravé cvičení, co všechno nám může způsobit :-))?

    • Naďa Says:

      Mám to stejné, Jarko, neměnila bych a raději budu jíst jen čínské polévky (zdražily, potvory), než bych se honila v práci.

    • NULI Says:

      Napsala jsem komentář, nepodařilo se odeslat. Stěžovala jsem si na bolest zubů a dásní, jsem grogy, začalo to včera večer bez varování, dnes to přes den šlo, ale teď už pár hodin úpím. A to je teda nespravedlivý, když se tak zastávám zubaře :-). Já ci sny a neci jít k zubařce! M.

    • Naďa Says:

      Mirko, to tedy s Tebou opravdu soucítím. Já používám ústní vodu Herbadent koncentrovanou (mají ji jen v lékárně) a malinko ji do uzávěru ředím. Musím zaklepat, je skvělá. Jenže na akutní bolestivý stav je prostě asi jen ten zubař!!!

    • TlusŤjoch Says:

      a strašně jsme musel kmitat …

    • Ivana Says:

      Nuli, asi už máte zubaře za sebou a pokud to byl zánět v zubu, tak se ani nic jiného dělat nedá, ale na dásně je opravdu dobrý spray Tantum Verde forte, když už tedy zánět vznikne. Herbadent je taky dobrý, ale jen jako prevence.

    • Ivana Says:

      Myslíš, že za to může cvičení a ne plíživá demence? :-)) V tom případě mně další taková příhoda nehrozí.;-)

    • NULI Says:

      Děkuji za podporu. Tantum verde jsem používala, pak i slivovici na vyplachování, ibalgin a paralen a … v noci jsem téměř nespala. Nebudu to zdržovat - další zub je venku! On se mi kýval a zlobil mě už delší čas, ale já to chtěla vydržať! Doktorka mi řekla, že tam bylo moc hnisu, že jsem si to musela užít. No, je mi lépe, ale jdu zase chvíli odpočívat.

    • Mirek Says:

      Ivanko, to mi připomnělo, jak moje máti jednou pekla buchty a chtěla si mezitím jen trochu odpočinout. Lehla si na gauč v kuchyni a usnula tvrdě. Buchty zcela zuhelnatěly a díky tomu, že bylo horké léto, měla dokořán otevřené okno, takže se bohudík nezadusila. Ovšem sousedé si všímli, že se z toho okna valí dým, takže ji teprve oni pracně vzbudili. Já jsem ji potom odmontoval ovládací knoflíky od sporáku, aby už nemohla nikdy péct. Bylo jí už 90 let a nedala si říct po dobrém…

    • Ivana Says:

      Mirku, moc jste mě nepotěšil..to jsou vyhlídky..:-)))

    • NULI Says:

      Ahoj, tak dnes konečně k článku, Naďo. Měla jsem noc plnou snů - takových krátkých, nesouvislých, ale docela reálných. Ten Tvůj úřednický je teda hodně akční:-).

    • Mirek Says:

      Ivanko, Vy bohapustě přeháníte, mé máti tehdy bylo 90 let a Vy jste cirka o 50 let mladší…

    • Ivana Says:

      To je tedy hodně cirka. :-))

    • Naďa Says:

      Doufám, Mirko, že zuby už dají pokoj. myslela jsem na Tebe, ale mež jsem Ti stihla napsat, tak jsem získala skvělé fotografie Pankráce a k tomu i kousek kina Revoluce. Musím to zpracovat, než se s tím dá vytasit :-)

Jsem archivována Národní knihovnou

 

Říjen 2018
P Ú S Č P S N
« Lis    
1234567
891011121314
15161718192021
22232425262728
293031