• Různé 23.10.2010

    Ne, tohle není náš binec

    Ne, tohle není náš binec

    Připadám si, že jsem zde zakletá ve věži se zostřeným trestem v podobě likvidace všeho možného, co jsme za život nakramařili. Něco málo se dá ještě zaparkovat v podsklepě, ale většina musí z domu. Neumíte si představit, jak těžké jsou časopisy, když jsou na sobě třeba jen ve výšce 60 cm (odhadlo mé technické oko). Náš krb dostává zabrat, pálím v něm prehistorické výpisy z účtů a vůbec papíry, papíry a zase papíry. Jsem tak líná, že jsem vymyslela fintu jak nebrat papíry po jednom a muchlat je, aby dobře hořely, ale zkrátka podpálím sloupce a když se trochu rozhoří, tak je začnu hezky provzdušňovat pohrabáčem. Úspěch se sice dostaví, ale málem mi ohoří ruce.

    Kdysi jsem zde řešila, problém s časopisem Xantipa, nabízela jsem ho do antikvariátu, do knihovny i do domova důchodců (tam mi ani neodpověděli). Nikdo neměl zájem. Vyřešila to Katka, že prý je začne nosit do nemocnice do čekárny, prý se časopisy, jedno jak staré, kradou. A tak se těším, že si někdo mé Xantipy nakrade. O starých stoplusjedničkách si to už nemyslím, půjdou za mladšími tiskovinami do kontejneru.

    Nad knihami už neslzím, ani je nenosím pietně ke kontejneru, ale rovnou ty vyřazené do něj házím. Mám na to jednu metodu. Podívám se na titul a řeknu si: Vezme to někdy někdo do ruky? Když zvážím, že ne, tak mám ještě podkategorii: Stupeň oblíbenosti, tedy naše čtenost posuzovaného tisku. Jestli je velká, jde do podsklepa, jestli je vlažná, šup do kontejneru. Jenže to není až tak jednoduché. Ty vyřazené sloupce novin, časopisů a knih k tomu kontejneru někdo musí přenést. Jsem to já a zase jen já. Jediný človíček, který by pomáhal – Karolína si zlomila malíček a má ruku v sádře. Ostatní grupa je buď pracovně a studijně vytížená nebo moc malinká (Natálka), či zdravotně postižená. Ale abych byla spravedlivá, někdy se mi té pomoci přeci jen dostane.

    Na Facebooku je moc příjemný a milý hoch, bývalý disident, který se odstěhoval mimo Prahu do jednoho hospodářství, kde pěstuje mj. kozy, opravuje za pochodu stavení a láká návštěvníky k pobytu u něj, za pomoc při kdejakých pracích. Občas s tím má úspěch. Inspiroval mě k tomu, že by Karolína vyhlásila ve třídě bobříka dobrého skutku, přivedla by zájemce o plnění a Ti plniči by pak utvořili řetěz a časopisy by si podávali mezi sebou až ke kontejneru. Zkrátka jako když si lidi podávali silniční kostky při stavbě barikády. Realizaci si ale přeci jen netroufám, už vidím ty titulky na internetových novinách: „Důchodkyně zneužila dětské práce ku svému prospěchu“ nebo něco podobného.

    Jde mi to všechno pomalu, často poposedávám a odpočívám, taky papírový kontejner bývá často plný, ale když je nějaké pásmo osvobozené, přebrané a umyté, tak je to přeci jen radost. Doufám, že do Vánoc to stihnu všechno, i když mě čeká ještě druhá, náročná polovina pokoje.

    Takhle nějak to u nás vypadalo v srpnu. Toužila jsem nasednout na vlak, odjet a už se nikdy nevrátit ...

    Takhle nějak to u nás vypadalo v srpnu, po stěhování místností. Toužila jsem nasednout na vlak, odjet a už se nikdy nevrátit ...

    A takto se to rýsuje

    A takto se to rýsuje, dnes se přeberou elpíčka, vynesou se stoplusky, zítra se vypere sedačka a polovina pokoje je O.K.

    Pro ty co ještě zajdou, stav po dnešku :-)

    Pro ty co ještě zajdou, stav po dnešku :-)

    Posted by Naďa @ 13:47

  • 25 Responses

    WP_Modern_Notepad
    • Zuzana Says:

      Naďo, já bych tě potřebovala vypůjčit na nějaký čásek do našeho zabordeleného baráčku! Ale máš můj neskonalý obdiv…

    • Helena-B Says:

      Naďo, to znám, těch krámů, co se za ta léta nashromáždilo… Já se tomu doma zbaběle vyhýbám. Takže přeji hodně úspěchů v likvidaci !!

    • Naďa Says:

      Jo, Zuzko, ještě mě čeká kus práce, ale ten prostor se nadechuje, bude to fajn. Čeká mě ještě přebudovat kuchyň, to mně kluci prý něco sami zbouchají, takže od slibu k činu si počkám. S tím do Vánoc nepočítám … :-)

    • Naďa Says:

      Díky, Heleno, taky jsem se vyhýbala a rezignovala jsem, než abych se hádala, všechno se potřebovalo, spíše, jednou se to může potřebovat … ale už se nedalo uklízet … :-)

    • Jarka Says:

      Manželova maminka likvidovala knihovnu a bláhově si myslela, že knížky prodá do antikvariátu. Neměli zájem ani o kompletního Aloise Jiráska, nakonec byla ráda, když si tam ty knížky nechali zadarmo. (Jiráska si vzal můj syn.) Já mám jiný problém, potřebovala bych probrat skříně se šatstvem, dřív jsem vždycky dala igelitový pytel ke kontejneru a bezdomovci si ho za pár chvil rozebrali, dnes nemají zájem a kontejnery na hadry nejsou. :-(

    • Blanka Says:

      Ten obraz na stene v strede je Adolf Kašpar?

    • pavel Says:

      ta první fotka, tak to vypadá u mně aniž bych se stěhoval nebo uklízel.. a proč knihy vlastně vyhazuješ, není to škoda? já to řeším tak, že je dám na schody a do hodiny si je lidé rozeberou… nezapomeň že od příštího roku se na ně zvýší daň, tak mysli na chudé. :D

    • tlustjoch Says:

      Ta řada knih to jest (předpokládám) Ottův slovník naučný.
      To se mi líbí velice.

      Aktikvariáty berou jen to, na čem mohou trhnout.
      A všeobecně se přestává číst.
      Není to IN.

    • Jarka Jar. Says:

      Naďo, jako bych cítila muka, kterými právě procházíš. Já jsem totiž veverka která nikdy nic nevyhodí, protože jednou se mi to třeba bude hodit, a možná si to zas přečtu … Například vyhodit knihu nebo jediné číslo National Geographic časopisu by pro mne bylo nepředstavitelné utrpení. Ted už rezignoval, a pokud se do mé “pracovny” vůbec odváží vkročit, raději se (podle mého příkazu) nedívá okolo. Tak a teď si jdu přečíst ty tři týdny staré noviny, aby mi náhodou něco neušlo.
      PS: Už dlouho jsem nečetla příspěvek od Jiřího Pospíšila. Snad je OK, neboť nevěřím že by na Tebe zanevřel.

    • Monika M. Says:

      Dobrý den Naďo,
      teď jste mi kápla do noty. Brzy se stěhujeme. Z velkého téměř obřího bytu do bytu, který má o 80 m2 méně. Jsem tomu kupodivu ráda, bude 3xméně uklízení. :o) (Nedávno jsem psala na vašem blogu, že se rozvádíme, ale zatím ne, i když teď to vypadalo dost reálně). S manželem jsme rodilí vetešníci, kdejakou pitomost jsme schovávali. Teď se už třetím týdnem probírám a vyhazuji a vyhazuji. Nábytek se nám nevejde, máme tudíž v obýváku skladiště nábytku nového a v dětském pokoji skladiště plných krabic, pytlů. Už jsme absolvovali plyšocidu a bilbliocidu (vyhazování hraček a knih). Oblečením jsem také zaplnila pár popelnic. Alarmující je, že zatímco mí blízcí mají i po čístkách spoustu věcí, mé oblečení (nepočítám kabáty, bundy a saka) zaberou jedinou krabici!!! Možná je to tím, že já vyhazuji oblečení, když ho nemám rok na sobě a kupuji si na každou sezonu nové oblečení, které vyměním za nějaké staré, ale i tak jsem dospěla k závěru, že je nejvyšší čas, abych se začala trochu rozmazlovat. Žena, které stačí na oblečení krabice je daleka toho být dámou. Jinak s antikvariáty, všima jsem si, že dobře se vykupuje klasická literatura, respektive, že se dost draze prodává. Nevím, jestli je to můj dojem, ale mám pocit, že se vydává mnoho knih, ale klasika už velmi málo. Jinak jestli jsou to fotky Vašeho hnizda, je u Vás velmi útulno. Je to přesně ten styl, který já nedokážu udržet v pořádku, já potřebuji k životu minimalismus, ale přesto se mi to moc líbí.

    • Mirek T. Says:

      Naďo, měli jsme podobnou zábavu se ženou. V pátek nám došel objednaný malý ruční vysavač, který by se vešel do krabice od bot, jenže ho ti blbci poslali v ohromné krabici, schválně jsem ji změřil: 90 x 32x 32 cm. Takže jsme začali ze všeho nejdříve likvidovat tu krabici, která by jinak všude překážela. Protože na sobotu byla u nás ohlášena a ženou zorganizována skrumáž šesti krásných žen, které si přály abych uvařil svoji italskou specialitu (”Ischiatický králík”, neboli “Cralicione ischiatico”), navrhla žena, abychom teď udělali velký úklid a vyházeli všechno harampádí z bytu a odvezli to do sběrného dvora. - A tak se rozpoutalo vyhazování různých krámů, jako: nefungující kopírka, nefungční tiskárna, pokažený vysavač, spousty papíru, novin, časopisů a dalších těžko definovatelných předmětů a starých šnůr a kabelů. Připomněl jsem ženě náš dávný spor, je-li lépe bydlet v bytě nebo v domku. Ona celý život bydlela v domku, já v nájemním bytě a tak jsme každý zastávali to svoje. Teď se však ukázalo, že je lepší byt, protože jeho malost nedovoluje skladovat tolik haraburdí jako domek. Řekl jsem ženě: “Vidíš, Jituš, kdybychom bydleli ve svém baráku, tak by těch krámů za 25 let našeho manželství bylo 5x více, protože takhle jsme nuceni každých 5 let krámy vyhazovat! Dala mi za pravdu, šťastná to žena…

    • Jarmila Says:

      Naďo, chápu tvůj vnitřní boj. Také je mi líto některé časopisy vyhodit. Občas mě ale chytne “rapl” a nemilosrdně jdou z domu. 100+1 třeba do knihovny a zbytek do kontejneru. Někdy se mi daří držet hesla: Co jsi neměla půl roku v ruce, to nepotřebuješ! Ale jak koukám, blýská se u vás na lepší časy a do Vánoc bude vše na svém místě. :-D
      Přeji hodně zdaru!

    • Jarmila Says:

      Proč mám vždycky u komentářů tak hnusný ksicht? Mám se objednat na plastiku? :D

    • Naďa Says:

      Mirku, máte svatou pravdu, ale pamatuji, že když jsme ještě bydleli v bytě, že se nám plnil taky dobře. Je to na vlastnostech člověka, jak se umí s věcmi loučit, já třeba těžko, ale rozloučím se, ale můj muž nikdy. Hořekuje, že právě vyhozená věc se bude ještě jistě hodit a ty časopisy … řekla jsem mu, že to půjde do kontejneru, byl z toho smutný, ale nic jiného mu nezbývalo …

      Jarmilo, avatary (i?) se pokaždé samy (i) vygenerují, já na to nemám vliv, ale zkusila jsem tedy změnit na Monster ID, což se zase samo generuje. Jsem zvědavá, zda se Ti bude Tvůj Monster líbit a taky jsem zvědavá kdo proti Monsteru bude protestovat :-))

    • Naďa Says:

      To jsi měla, Maruško opravdu štěstí, že máš takovou osvícenou kosmetičku. Zde v nemocnicích se uplatní tak akorát nějaké časopisy, knihy prostě nikdo nechce …

      Natty, možná máš skartovačku větší než já a taky papíru méně než já (u nás STOHY!). Já mám skarovačku tak na 20 papírů, takže jsem ji sice taky použila, ale jen na malou část.
      Já jsem ten typ, že se moc nerada loučím se vším, i s vyměňovaným nábytkem :-)).

    • Ratuska Says:

      Skvělá sbírka :-). Asi bych měla stejné problémy se vzdáváním se nashromážděného majetku. Ale prodělávám něco podobného, i když v menší míře :-). Likviduju myšlenky vržené na papír, které už nejsou aktuální, likviduju vzpomínkové předměty, ze kterých ona vzpomínka vyprchala. Snad se dopracuju k pořádku :-D.

    • NULI Says:

      Jednou jsem malou část knih donesla do antikvariátu, prohlédli to a dali mi za ně celkem stovku. Dnes už by asi neprošlo ani to, ale já kupuji mnohem méně, jen od těch správných autorek :-).

    • Jarka Says:

      Jú snímek, nazvaný stav po dnešku, je moc hezký. Po binci není ani památky, vše je na svém místě, všude uklizeno a čisto. :-) Koukám, že se změnila i část, kterou vidím za obývákem. Na první fotce tam stojí taková hezká skříň, teď koukám na pracovní kout. Přetváříš Naďo, byt na všech frotách. :-D

    • Naďa Says:

      Ratuska: Taky dobrý úklid, někdy opravdu moc potřebný!
      Čerf:Příhoda je to opravdu k zaplakání, ale na druhou stranu, to gruntování asi stálo za to. S tou váhou časopisů, to tedy nezávidím…
      Mirka: Mirko, já vím, že máš velmi vytříbený vkus … :-)
      Vendy: Už jsem to zde psala, nikdo nic nechce. Hezký komentář, reagoval i na Moniku :-)
      Jarka: Jarko, máš oči jako rys!!!

Jsem archivována Národní knihovnou

 

Říjen 2017
P Ú S Č P S N
« Lis    
 1
2345678
9101112131415
16171819202122
23242526272829
3031