• Různé 02.11.2010

    Venčíme se :-)

    Venčíme se :-)

    Dnes mám pro Vás všechny příhodu, na kterou by mě zajímalo, jak byste reagovali, Vy.

    Jako každý den, obleču k domácím šatům ponožky, legíny, psí kabát , který je mi malý, nezapnutý, takže je ležérně rozevlátý, psí kabelku s pytlíky na hovínka, okopírovaným průkazem psa, klíčema, mobilem a pětikoruny, která mi kdysi zbyla z nákupu u Číňana a vyrážíme na různě dlouhé (krátké) kolečko procházky.

    Ela už ví kolik je hodin a tak, když se zdržím,  neomylně ve stejný čas mi to svým studeným čumákem připomene, když mě žďuchá do ruky, že bychom mohli tedy už konečně vyrazit, vždyť už je proboha půl druhý, co se zase děje, že je zpoždění.

    Mám zvyk, že ji od domu pouštím bez vodítka, aby mohla šťastně a svobodně vyrazit, což činí, ale ještě před tím se pořádně rozhlédnu, aby cestou někoho nepovalila a pak ji pouštím. Je legrační, jak se její kožešinové, téměř šedesátikilové tělo uvede v pohyb dělové koule a kdyby ji někdo chtěl zastavit, tak by byl převálcován.

    Mám moc ráda pohled na její psí štěstí a tak jej stupňuji tím, že se malinko snížím do svých bolavých kolen na její úroveň, což ona miluje a řítí se na mě jak odjištěný granát, aby se těsně před vybuchnutím a srážkou s mojí tělesnou schránkou briskně uhnula, objela mě a uháněla setrvačností dál.

    Jenže nastává situace, kdy se na obzoru zjeví cizí osoba a tak buď podle předpisu zapnu u jejího obojku vodítko, nebo změníme směr procházky. Jako před dvěma dny. Změnili jsme směr, bylo hodně rušno, tak jsme odbočili na louku, která se má proměnit ve výškové, obytné a jiné stavby, ale zatím se jen zaplňuje geodetickými, oranžově označovanými body. Ele je to fuk, chlupatá koule si razí cestu vysokou trávou a chroštím a zajímají ji jen psí pachové noviny.

    Na konci louky vidím na přilehlé, vedlejší silnici, po jejímž okraji dále poputujeme po chodníku, cyklistu, vybaveného jako středověkého rytíře, v helmě, nákolenkách, rukavicích a hlavně vypolstrovaném zadku, v oblečku těsně přiléhajícího na malinko objemném těle, který jede směrem našeho dalšího pochodu. Ela se trochu zdržela, zřejmě na tom jistém fleku byl zajímavý smrádek, trpělivě čekám, až se odpoutá, připoutám ji na vodítko, protože je silnice v těsném dosahu a odbočujeme na naši denní trasu.

    cyklista1Ale co vidí mé oko, zpoza průsmyku keřů, vedoucím k zadním vrátkům jedné zahrady? Vyčuhuje zde cyklistická helma v podřepu, naše pohledy se sráží, ruka cyklistické helmy dělá charakteristický pohyb zřejmě s papírem v ruce a… Vůbec si neumím představit, co by se dělo, kdyby Ela nebyla na vodítku …

    Co byste udělali Vy?

    1. Vynadali byste cyklistovi, že se chová jako pes, ale na rozdíl od psa, po kterém to uklidí páníček, on nemá s sebou pytlíky na hovínka, pročež svůj odpad nechá za vrátky u zadního vstupu majitele přilehlé nemovitosti?
    2. nebo se jej dotázali, proč nejde vykonat nezbytnou potřebu na protilehlé pole, kde by jeho odpad nikomu nevadil?
    3. nebo něco úplně jiného?

    Co jsem udělala já, dopíši až po Vašich komentářích, za které Vám, předem děkuji.

    Co jsem tedy udělala já:

    Především děkuji za vaše názory, které jsou většinou shodné. Já, když jsme zahnuli za roh a viděla jsem tu helmu vyčuhovat za keřem, tak jsem byla opravdu chvilku zmatená, co dělat, v hlavě mi nastal maglajz, krok tam, krok sem, nakonec jsme se s Elou otočili a beze slova šli zpátky za roh, na jinou procházkovou trasu.

    Přemýšlela jsem, jestli jsem neměla udělat něco jiného, jestli jsem neměla reagovat nějak jinak a proto jsem se Vás na to zeptala. Vím jaké to je, mít před brankou takové nadělení, i když jsem to kdysi nemusela uklízet já, ale muž.

    Přikládám snímek, který jasně hovoří o tom, že pro cyklistu připadala i jiná, ohleduplnější varianta, než kterou zvolil.


    Hnae naproti, na druhé straně silnice je keř a pole ...

    Hned naproti, na druhé straně silnice je keř a pole ...

    Po úklidu. Jednou jsem zde málem zakopla o spící Vietnamku, nebyla mrtvá, hýbala se. Tenhle prosor asi láká k ubytování :-)

    Po úklidu. Jednou jsem zde málem zakopla o spící Vietnamku, nebyla mrtvá, hýbala se. Tenhle prostor asi láká k ubytování :-)

    Už slyším, jak někteří říkají: “To tedy mají Ti důchodci starosti, jejich starosti na moji hlavu!”

    Posted by Naďa @ 0:25

  • 24 Responses

    WP_Modern_Notepad
    • Natty Says:

      Hezké ráno Nadi, nevím co jsi udělala ty, možná hovínko uklidila , :-) já osobně bych se s pochopením otočila a pokračovala ve své cestě. Domnívám se, že pokud cyklistu přepadlo to, co v keřích dělal, bylo to nepříjemné předeším jemu a určitě potřebu vykonat musel. Znám to z vlastní zkušenosti, sice né “na velkou”, ale na “malou” a pokud není dostupné WC, tak to obzvlášť pro ženu je horor. Otázka je, zda by alespoň nemohl svůj “výkon” nějakým způsobem zamaskovat, ale to už je na jiné téma :-) Pěkný den.

    • TlusŤjoch Says:

      Měla´s mu nabídnout pytlíček, aby si to po sobě uklidil.
      A jak tak po ránu koukám v Praze, stále je dost pejskařů, kterým jsou exkrementy jejich miláčků šuma fu(c)k.

    • NULI Says:

      Tak já bych určitě prchala v dál a dělala, že onoho cyklistu nevidím. Taky se domnívám, že bych v jeho situaci na pole asi nešla, kde by mě mohlo být mnohem víc vidět …
      P.S. Ale koukám, že dnešek je dotazníkový den. Já mám taky na BB připraven jeden dotaz, jen se musím ještě domluvit s babičkou (Mirkovou mamkou) na podrobnostech :-).

    • Daniela Says:

      :-))no keby Ela nebola na vodítku a vyštartovala k helme, tá by sa asi zľakla a holou riťou by dosadla do mäkkého:-)))

    • Jarka Says:

      Mám takový dojem, že jestli to byl cyklista nucen udělat hnedky teďky, byl by mu psí pytlíček na dvě věci, to ono, bylo jistě neuchopitelné. Fúúúúj. :-(
      Jinak, jak se znám, bych nenašla odvahu k nějaké akci a dělala bych mrtvého brouka. Netvrdím, že to správné. :-x

    • Mirek T. Says:

      Já bych si asi vzpomněl na starý vtip a zavolal: “Haló, pane, serete si na kšandy!” A čekal bych, že odpoví: “Co to? Na kšandy? Na ty já seru!”

    • Blanka Says:

      No, asi by som si spomenula, ako to vlani na mňa prišlo v Kosove a označkovala som im tam kus územia. Ale Mirek Dušín by iste vedel najsprávnejšie riešenie.:-)

    • Blanka Says:

      A máš tu ešte letný čas, až ma heglo, že som zas preflákala jednu hodinu a ani neviem, ako.

    • Naďa Says:

      Moc děkuji všem za názory, zítra si to rozebereme, dnes jsem byla s U3V na filmovém semináři a tak už dnes nic nestihnu. Tak zatím dobrou noc a zítra během dne se na Vás těším!

    • Malé Chlupaté Stvoření z Alfa Centauri Says:

      Já bych nejspíše přeměnilo onen trus na nějaké vhodné palivo. Nebo to vysvětlilo cyklistovi.
      A nebo ještě lépe - škodolibě -; přesunulo bych exkrement před výjezd jeho bicyklu, aby si vyzkoušel že kdo maže ten jede?

    • Jarka Says:

      Takže ses celkem logicky vyhla velmi trapné chvíle, jak pro tebe, tak pro cyklistu. Doufám, že si tě aspoň všiml a že se mu trochu hnulo svědomí a příště, jestli nějaké ještě bude, si zvolí pro svůj podřep, příhodnější místo. :-D

    • Helena-B Says:

      Když vidím tyto cyklisty ve vší té parádě, jaká se dá sehnat v cyklopotřebách, ještě k tomu v pokročilejším věku, jak dotyčného popisuješ a že jich jezdí kolem nás mnoho( hlavně na jaře, pak je to už přestane bavit), tak se musím vždycky moc smát a směju se i teď. Vždyť si představ, když to na něho přišlo, než se z toho oblečku vysoukal a teď takový pes v blízkosti! To je velmi zlá situace a asi to bylo velmi rychlé.. Také mě napadlo, jestli jsi mu náhodou nenabídla pytlík.. Já bych nechala chudáka, ať si v klidu uleví. Není to příjemné pro majitele přilehlého pozemku, ale říká se, že když někdo do toho, o čem se tu bavíme, šlápne, že ho potká štěstí, nebo že že ho čeká bohatství? Už nevím. Asi by mne to v ten moment také napálilo, ale příroda si poradí , berme to z úsměvem…

    • Jirka Says:

      Tak to já také přispěji “hovennÍ” či snad průjmovou příhodou. Piji pivo od svých čtrnácti let, pravidelně pak o něco později. Ale až do dospělé dospělosti jsme prakticky nepil Plzeň a na vojně jen zcela výjimečně. Ale po vojně mě poslali na školení do NDR a za ty tři měsíce jsme si přece jen trochu finančně pomohli.
      Takže nějaký týden po návratu jsme s malou partou z Berlína zašli do hospody vedle Thoamyerky, jmenuje se U Labutí nebo U Labutě. Plete se mi to s vinárnou na Hradčanech. A jak jsme byli finančně vyfutrovaní a dobré mysli, tak do nás ta Plzeň padala jak Němci do krytu.
      Ale nesedla mi, ta Plzeň myslím. Je zásaditá a já na ni nebyl zvyklý. A tak když jsem na Vinohradech ulicí Belgickou rázoval k domovu, přišlo to na mě a to velmi. Asi jako na toho cyklistu. Řekl jsem si, že to vykonám ke stromu na takový ten litinový poklop, protože od kalhot se mi to pouštět nechtělo. Ale ouha, proti mně šla hlídka VB. Dva muži bez čokla. A tak nezbývalo než zapadnout do nejbližšího průjezdu a dále už v popisu pokračovat nebudu.Každý si to dokáže představit sám.

    • Čerf Says:

      Myslím, že cyklistu bych pozdravil a odešel. Co s ním jiného?

    • Honza Marek, Kanada Says:

      Naděnko, vidím, či čtu,že tě život přivádí do prekérních situací. Co so počnout, setkám li se skakajícím cyklistou? Opravdu nevím. Asi bych jednal “in the spur of the moment” jak se tu říká, nebo li co mně zrovna v mžiku napadne. Věřím, že následující noc byla pro tebe beze spánku. Co kdyby ho Ela byla převálcovala? Co, kdyby se on třeba lekl a utekl by odtamtud třeba bez byciklu a kalhot? To jsou těžké otázky, na které by byla přehršle odpovědí.
      My doma psa nemáme. Má ho ale rodina mé dcery. Je to čokoládový Labrador. Hodný pejsek, ale také něco váží. Když s ním jdete na procházku a máte li řemen omotaný kolem zápěstí a on zahlédne sousedovic kočku, snadno vám amputuje ruku. Sežere na co přijde. Onehdá jsem jel s vnoučaty a s tímto zmíněným čokoládovým monstrem autem domů a dětičky na mně chtěly na zmrzlinu. V autě jsem měl igelitový pytlík s asi půl kilem strouhaného Parmazánu. Nechali jsme psíka v autě a odešli pro zmrzlinu. Po návratu do auta vidím, že je na podlaze auta rozsypán nějaký nažloutlý prášek. A vzadu pes vydává zvuky, jako by se dávil. On ta potvora rozdrbal ten pytlík, parmazán rozsypal, částečně sežral a teď se ještě snažil, než tomu zabráním sežrat ten igeliťák. On mu ale v krku klouzal a on ne a ne ho spolknout. A zase jindy povídá vnučka mé choti: “Babičko, nechyběji ti ty gumové ucpávky do uší?” “Jo chyběji, proč se ptáš”? “Ale, vece vnučka, byla jsem se psem na procházce a když se vykakal, našla jsem v jeho hovínku ty tvoje ucpávky”
      Takových příběhů s dceřiným nejlepším přítelem člověka ksou tucty. A tak naděnko nezoufej!!!!!

    • Naďa Says:

      Ne, nebudu si zoufat, ještě pořád beru většinu věcí s humorem, i když mi někdy mrzne úsměv na rtech. Jsem ráda, že jsem Vám tuto příhodu napsala, protože všechny ty Vaše skvělé komentáře stojí za to. Už se těším na nové, pod novým článkem :-)

    • Natty Says:

      Hezké ráno Nadi, myslím, že 99 % procent lidí by se zachovalo stejně jako ty i my, to 1% myslím by proneslo nějakou hlášku, např.: “Ty čuně, nemůžeš zalést někam za keř” :-)

    • Zuzana Says:

      zase mi to nejde poslat…já bych ho chudáka nechala, měl určitě jednu myšlenku - neposrat se.

    • Vendy Says:

      Ono když se chce a není kam, to je hodně zlý. To se bere zavděk nejbližším keříkem… takže cyklistovi se zas tolik nedivím. Jedna věc je, že to mohl odhrábnou někam dál pod keř (když dojde papír, může použít trávu nebo několik velkých listů)… Asi bych neříkala nic a tiše se odplížila. Koneckonců, nikdy nevím, jestli v takové situaci taky jednou nebudu!

Jsem archivována Národní knihovnou

 

Říjen 2017
P Ú S Č P S N
« Lis    
 1
2345678
9101112131415
16171819202122
23242526272829
3031