• Různé 09.10.2010 25 Comments

    Dnes jsem dostala náladu vložit také své fotografie kytek. Možná někdo napíše, že se opičím po Pavlovi a Jarce, ale to není vůbec možné, s jejich kvalitou se nemůžu srovnávat …  :-)

    Už tak brzy vyhlížík jaro

    Už tak brzy vyhlížím jaro

    Šeříky až bílé začnou kvést ...

    Šeříky až bílé začnou kvést ...

    Třešňové květy mám tak rád ...

    Třešňové květy mám tak rád ...

    Mám ráda bílé kytky

    Mám ráda bílé kytky

    natall-002

    To nejlepší na konec

  • Různé 07.10.2010 20 Comments

    vygooglováno

    Ilustrační foto - vygooglováno

    Pochybuje někdo o tom, že by se potřeboval s invalidním vozíkem učit jezdit? Já až do včerejška ne. Bóže, co je na tom? Kolik kočárků jsem uřídila, uměla s nimi i do metra po jezdících schodech, tlačit takový vozík nemůže být problém, obzvláště když už jsem si to vyzkoušela v nemocnici, před nemocnicí. Přehlédla jsem jednu drobnost, s vozíkem jsem nemusela překonávat žádnou překážku.

    Pár dní máme hlavu rodiny doma a včera jsme ho musely odvézt ke speciálnímu lékaři na soukromou kliniku na Karláku, kam byl objednán. Vozík Katka vypůjčila v půjčovně v Thomayerce (krásných 25,- Kč na den), naložila do kufru a tak nic nebránilo, v patřičnou večerní hodinu přesunout muže na dané místo, kam se dříve dopravoval sám po svých.

    Na Karláku jsme pracně vozík vyrvaly z kufru auta a vydaly se překonat nevelký kus cesty ke správnému domu. Jízda probíhala dobře, až při vstupu do domu jsme se poprvé zasekli. Pod vraty byl malinko zvýšený kovový práh, překážka, která se pro nás ukázala být komplikovaně překonatelná.

    Katka se vpředu vozíku snažila zvednout přední kolečka, já, vzadu, jsem cloumala vozíkem kupředu, pán co se nachomýtl u Katky, jí pomáhal vozík zvednout, což se po usilovném snažení podařilo a já, jak retardované stvoření nadzdvihla zadní část vozíku, mohutně do něj drcla a náš pasažér se poroučel dopředu ke Katčiným nohám. Vyrovnaly jsme to, úplně na zem nám nespadl, ale musely jsme vyslechnout lamentaci, že máme příště vyfasovat vozík s bezpečnostním pásem.

    To už ve mně a Katce začal vystrkovat své rohy starý známy smích hysterák, ale zatím jen bublal. Po překonání tří malých schůdků, kdy jsme našeho pacienta raději přesunuly pěšky, jsme se zdárně dostali k výtahu. Vstup do něj se zdál nepředstavitelně úzký a já se začala obávat, že v přízemí zůstaneme navždy. Ale dopadlo to dobře, nasoukali jsme se do malého výtahu všichni tři, přes zaúpění sedícího, že jsme mu chtěly nárazem do stěny výtahu zlomit nohu. Do čtvrtého, zavelela hlava rodiny. Ve čtvrtém patře jsme zjistili, že jsme špatně, znovu jsme se nasoukali do pidivýtahu a konečně jsme dorazili správně. Hysterák už měl slušně navrch, ale dařilo se jej tlumit. To jsme ještě nevěděli, že není všem dnům konec a to nejlepší teprve přijde.

    Na zpáteční cestě jsme byly už otrlé a Katka dostala nápad, že když už víme jak na to (při zvedání předních koleček musí ten, co vozík tlačí, zatlačit rohy rukojeti k zemi a tím se kolečka v pohodě zvednou), tak ty tři malé schůdky sjede. Úpěnlivě jsem ji žádala, ať to nedělá, ale popadla ji pýcha, odmávla mě, že to svede. Šla jsem tedy napřed a pod schody nevěřícně zírala.

    První dva překonala bravurně a na tom třetí šel náš otec rodiny na záda i s vozíkem a Katka na břicho na něj. Snažila jsem se je sice za ty přední kola zastavit, ale nezvládla jsem je. Hysterák vypukl naplno, Vozík jsme postavily na kolečka i s jeho pasažérem a za ubrečeného smíchu jsme dorazili k autu. Hlava rodiny opět spustila lamentaci, že bude příště potřebovat nejen bezpečnostní pás, ale také helmu, o nárazníku nemluvě. Ale to už jsme šťastně uháněli k domovu a já jsem jej mírnila slovy:“Prosím Tě, o co Ti jde, přežil jsi bez úrazu, my taky, koukej z okýnka, Prahu jsi tři měsíce neviděl, hezky se raduj.“

    Nevšimla jsem si, zda tam měli bezpečnostní kamery, ale jestli ano, tak se možná bezpečnostní agenti smějí doteď, jako já, když si na tu neuvěřitelnou jízdu vzpomenu. Jo a v listopadu, tak to tam jedeme znovu…

    Faustův dům, vygooglováno

    Ilustrační foto - Faustův dům, vygooglováno

  • Různé 03.10.2010 32 Comments

    hqdefaultŠaty byly, jsou a budou vždy méně pohodlné a nepraktičtější oblečení, než dvoudílné oblečení. Sukně i kalhoty se dají vzít vícekrát a k nim prostřídat blůzy (halenky), trička, topy, svetříky a svetry, takže je žena každý den jiná, což by bylo se střídáním šatů náročnější.

    Šaty se přešívaly, někdy se na jedny šaty použily šaty dvoje, jako má na sobě má sestra. Přešívaly se i z tzv. obrácených šatů. Jo, látky nebyly a staré šaty byly z kvalitních materiálů, něco vydržely. Vpravo je naše sestřenice Eliška, vlevo já, ale v šatové sukni :-)

    Šaty se přešívaly, někdy se na jedny šaty použily šaty dvoje, jako má na sobě má sestra. Přešívaly se i z tzv. obrácených šatů. Jo, látky nebyly a staré šaty byly z kvalitních materiálů, něco vydržely. Vpravo je naše sestřenice Eliška, vlevo já, ale v šatové sukni :-)

    Největší období slávy zažily šaty v dobách dvacátých až padesátých. Dobové fotografie ukazují šaty z kvalitních i méně kvalitních, ale za to všechny z přírodních látek všech možných barevností.

    V předválečném a válečném období byly v oblibě hlavně květinové vzory, proužky a puntíky. Tyto vzorky nejvíce lichotily ženské postavě i tváři. Také kostičky nebo i jednobarevné šatky zdobené všelijakými stužkami, lemováním, sámky, kraječkami, knoflíčky, mašličkami, kanýrky, kapsami i kapsičkami a já nevím čím vším, se na ženě vyjímaly velmi žensky a úpravně. Přes šaty se nosily různé pásky a pásečky ze všech možných materiálů se zdobnou sponou. Švadleny se také vyřádily s knoflíky a knoflíčky, nejpůvabnější byly knoflíčky potahované a drobné, v množstvím pokud možno větším.

    Než takový muž mohl prozkoumat na ženě spodní prádlo, tak byl celý zondaný z toho titěrného rozepínání. Dnes stáhne tričko jednou rukou … Jaká je to někdy dřina svléknout dámu, je názorně předvedeno v DVD, na konci článku.

    Pod šaty se nosily kombiné a jak to tak vypadá, tak s odchodem šatů odešla i ta kombiné, nebo kombinky, jak říkávala moje babička. Do podpaží teplejších šatů se všívaly na jejich ochranu proti pocení  speciálně tvarované látkové látkové vsadky.

    Na starších dobových fotografiích jsou vidět na dospělých ženách šaty z těžkých látek, zejména tmavých barev, ale bohatě zdobených, jednu dobu hlavně fižím. Šaty se nosily i na doma a přes ně zástěra. Žena byla od rána do večera ženou a nebylo možné si ji splést s klukem, jako v dobách pozdějších a dnešních. I ve třicátých a čtyřicátých letech se nosily dlouhé kalhoty, hezky široké, ale mimo sportu to byla spíše móda výstřední, výstředních hereček nebo umělkyň vůbec.

    Na Vyšehradě, prodfesionální pouliční fotograf František Malý, 4.5.1952, v září půjdu do 1. třídy.

    Na Vyšehradě, prodfesionální pouliční fotograf František Malý, 4.5.1952, v září půjdu do 1. třídy. Za mnou má sestra má také šaty. Byla jsem odevždy parádnice, bez kabelky ani ránu!Za námi rotunda sv. Martina

    Já jsem měla své první šatky bílé, s volánkem a jsem v nich fotografovaná u narozeninového dortu, když mi byl jeden rok. Později pamatuji hlavně na šaty červené s drobným puntíčkem, zdobené kolem límečku a krátkých rukávků malým volánkem.

    Všechny šaty, které jsem jako dívka nosila, byly letní, na žádné zimní si nepamatuji, už se prosazovaly sukně, hlavně modré, skládané. Na své letní, holčičí šaty moc ráda vzpomínám, byly mezi nimi i šaty nedělní s mašlí kolem pasu, silonové, které na těle nebyly moc příjemné, protože byly jako sklo. Byl to ale vrchol módy, šatečky, samý volánek a kraječka. Bohužel jsem se v takových šatkách na fotografiích nedochovala.

    K holčičím šatům se nosily bílé podkolenky nebo bílé ponožky a všelijak barevné střevíčky. Měla jsem moc ráda bílé, perforované sandálky s pásky překříženými přes kotník a zapínané vepředu na sponu, ale to jsem již u botek a o nich až někdy jindy, zda-li.

    Ještě v šedesátých a sedmdesátých letech minulého století byly šaty docela frekventovaným oblečením, i když je už válcovala sportovní, kalhotová (džínová) móda.

    Móda šatů se zachovala mimo starých časopisů v hojné míře ve starších filmech a tak už převážně jen tam, můžeme obdivovat, jak dívkám i ženám šaty převelice slušely. Také proto a nejen proto, jsou asi ty starší filmy v takové oblibě.  Ženy se tím, že se vzdaly šatů, se připravily o svoji ženskost, jemnost a mladistvou působivost. Mnohdy nejen tím … Ještěže taneční, plesy, divadla a slavnostní události přeci zůstávají doménou šatů.

    O šatech jsem se občas zmínila ve svých minulých článcích, ale takto malinko podrobněji a uceleně jsem to šatům dlužila.

    Dnes je téma vyloženě dámské, pánové si asi nepočetli, ale v předchozích článcích se mužskému světu věnuji dost. Tedy, alespoň si to myslím.

    Janovičky 1939

    Janovičky 1939, v bílé zástěře dnes devadesátiletá babička Boženka. Všechny ženy mají na sobě šaty. Uprostřed její matka a vlevo vedle matky je její sestra Marie

    Všechny fotografie si zvětšíte tak, že na ně dvakrát kliknete, ale ne dvojklik. Dvakrát!

    I takto se svlékají šaty

  • Různé 01.10.2010 23 Comments

    Strašidlo z Canterville http://www.stv.sk/relacieaz/jednotka/strasidlo-z-cantervillu/

    Strašidlo z Canterville http://www.stv.sk/relacieaz/jednotka/strasidlo-z-cantervillu/

    Když zemře známá osobnost, uveřejňují se nekrology, medailonky, vzpomínky aj. zasvěcené pohledy na jeho osobu. Někdy jsem si říkala, že by bylo docela zajímavé, co bych zjistila o sobě, kdybych byla takovou známou osobou, odešla bych z tohoto světa a mohla nahlédnout, jak mě všichni viděli a vidí. To bych se asi divila, co jsem to měla za vlastnosti, jak jsem na ty druhé působila.

    Zrovna dnes (středa) se vzpomínalo na Josefa Bláhu, byl zvážen, změřen a shledán jako příjemný, dobrý člověk, někdy jdoucí na nervy. Není to špatné hodnocení, nejhorší jsou osoby bezpohlavně dokonalé. Co s takovou postavou, která je studená, vytesaná z mramoru dokonalosti?

    Přemýšlela jsem, co by o mně řekla rodina, co kamarádi, co známí, co třeba i blogeři, i virtuální setkávání něco o člověku řekne. Člověk má sám o sobě nějakou představu, myslí si, že se zná nejlíp a hlehle, mnohdy zjistí věci, že jen kulí oči. Člověk nějak na ty druhé působí, často je viděn druhýma očima úplně jinou optikou.

    Kdysi jsem se o sobě dozvěděla, že jsem nafrněná, což mě hodně překvapilo, protože to nebylo tak, jen jsem tak působila na druhé. Pravda byla taková, že jsem takovým odtažitým způsobem zakrývala svoji nejistotu, své nízké sebevědomí …

    Někdy na nás člověk působí velmi nesympaticky, vyhýbáme se mu a pak nějakou náhodou zjistíme, že je to docela bezvadná osoba. Horší je ovšem opak. Mám někoho v oblibě, myslím si, že máme společnou notu a i když v hlavě občas cinknou nějaké varovné příznaky, nechci jim věnovat pozornost tak dlouho, až je to průšvih a v určitém momentě se provalí, že jsem k těm příznakům byla dočista slepá a hluchá a jsem z toho zklamaná. Jenže jsem děsná povaha. Příště jdu do toho zas, slepá, hluchá …

    Počkám, až zaklepu bačkorkama, co o mně napíšete. Mějte ale na paměti, “O mrtvých jen dobře”, jinak Vás budu chodit strašit!

    gespenst

    P.S. Co jsem se včera dozvěděla, ne o sobě, ale o našich knížkách, je to milé a příjemné, tak Vám to musím překopírovat sem, abyste z toho také něco měli, abyste viděli, jak se vytahuju:

    Milá paní Dubcová, milá paní Zajícová, děkuju za knížky, s potěšením jsem je přečetla, dokonce mě tak zaujaly, že mi třikrát vystydla voda, kterou jsem si napustila do vany, neb jsem je tzv.přečetla jedním dechem - neboli na ex. Ještě jednou dík, velmi jsem se bavila S pozdravem Gabriela Osvaldová

  • Různé 29.09.2010 27 Comments

    http://manek.bloguje.cz/830931-kureci-rolada.php

    http://manek.bloguje.cz/830931-kureci-rolada.php

    Kuřecí roláda není zvláštní, kuchařské umění, to zvládá každá hospodyňka levou zadní. Vykostit kuře na roládu je už horší, ale za párkrát to učenlivá hospodyňka zvládá tou samou.

    Včera jsem nevěřila svým očím, když jsem viděla profesionální kuchaře, jak bojují s obojím. Na pořady se Zdeňkem Pohlreichem se nedívám pravidelně, myslím si, že první část, kdy zveleboval kuchyně hospůdek, byla lepší.

    Profesionální kuchař, který neumí vykostit kuře a připravit z něj roládu není u mě žádný kuchař. Říká se, že vařící muži jsou lepší neb mají větší fantazii než ženy, ale včerejší kuchtíci pobrali fantazie tak na špičku nože. Tomuto pořadu – „Na nože“ schází jiskra. Možná, kdyby stejné jídlo udělal i moderátor, předvedl, jaké ingredience vymyslel on, že by to bylo zábavnější. Takto, dívat se na upocené neuměly, bylo tristní. Tak tenhle pořad si už nepustím, jinak bych už nikdy nevkročila do restaurace.

    Přemýšlela jsem, co vyneslo kuchaře Zdeňka Pohlreicha na výsluní a to tak, že je jeho hlava na každém možném i nemožném místě. Dokonce i Knižním klubu se na mě šklebil z obálek hned několika knížek. Nic jsem nevymyslela.

    Možná, že jeho recepty jsou opravdu dobré, ale já už po nich pátrat nebudu. Možná, že umí dobře vařit, ale do jeho sakra drahé restaurace také nepůjdu. Ne, že bych se třeba jednou za čas nechtěla najíst i draze, ale protože nemusím mít všechno, co se mohutně propaguje. Určitě je sorta lidí, kteří jsou na něj zvědaví a jdou se přesvědčit o jeho kvalitách, ale je hodně snobů, kteří jdou do jeho restaurace, aby byli „in“ .

    001Měla bych sto a jednu chuť jít do restaurace „Století“ Už jsem tam kdysi byla, jídlo bylo výborné a prostředí bylo příjemné. A přiznávám, láká mě i toto:
    „Vždy skvělá atmosféra - a když obsluhuje sám pan majitel - Antonín hrabě Kinský - cítíte se přinejmenším aristokraticky.“
    Specialita: Vepřové medailonky s burskými oříšky a pomerančovou omáčkou, R. A. Dvorský steak - krůtí steak plněný brynzou

    Jestlipak já taky vlastně přeci jen nejsem snob (nebo snop?:))

    P.S. Dnes u nás rajská s vlastnoručním knedlíkem.

    003

  • Různé 26.09.2010 27 Comments

    I poklady se vyhazují. Jsme ve fázi probírání tištěného. Je mi líto některé poklady vyhazovat a tak jsem je mailem nabídla antikvariátu. Bez úspěchu, neměli zájem.

    Vyřešila jsem to tak, že jsem napoprvé udělala pokus s kontejnerem na papír. Dala jsem na víko pár slovníků a vařících časopisů ze sedmdesátých let. Za dvě hodiny tam nebylo nic. Nakoukla jsem dovnitř kontejneru, své poklady jsem neviděla, opravdu si to někdo vzal. Potěšilo mě to a chystám další várku.

    Jedna z těch dále putujících várek jsou časopisy - Udělej si sám - Urob si sám. Než to půjde z domu, naskenovala jsem Vám pár zázraků, podle kterých jsme si kdysi ze socialistického materiálu dělali západní výrobky. Většina úprav se týkala aut, pamatuji, že určitý druh Škodovky se musel vycpávat polystyrénem, aby se odhlučnily. Spousta vylepšení se také radila majitelům Trabantů. S  tím já tedy začnu.

    Tak tady se autor vyřádil u větrání v Trabantu, z výroby asi nebylo dokonalé

    Tak tady se autor vyřádil u větrání v Trabantu, z výroby asi nebylo dokonalé

    Nelíbilo by se Vám vylepšit si u Vašeho plechového miláčka takto nárazník, aby se mu ten původní nepoškrábal?

    Nelíbilo by se Vám vylepšit si u Vašeho plechového miláčka takto nárazník, aby se mu ten původní nepoškrábal?

    Chcete bazén? No prosím, stačí mít šikovné ruce

    Chcete bazén? No prosím, stačí mít šikovné ruce

    a zde k tomu máte nákres

    a zde k tomu máte nákres

    A co v zimě? No přeci do hor, kutile, šup na lyžařské vázání

    A co v zimě? No přeci do hor, kutile, šup na lyžařské vázání

    A to dnešní běžecké vázání

    A to dnešní běžecké vázání

    Šikovná fotolaboratoř na cesty. Fotografie na počkání :-)

    Šikovná fotolaboratoř na cesty. Fotografie na počkání :-)

    Ženy a dívky, přesvěčte své drahé polovičky, aby Vám takový šikovný stroj pro zachování Vaší štíhlé postavy urobil!

    Ženy a dívky, přesvěčte své drahé polovičky, aby Vám takový šikovný stroj pro zachování Vaší štíhlé postavy urobil!

    i krásný výkrews je k mání

    i rozkreslení je k mání

    Také masážní strj, ze současné doby

    Také masážní strj, ze současné doby

    A k tomu všemu snažení samozřejmě pilu!

    A k tomu všemu snažení samozřejmě pilu!

    Dnešní stolní pila

    Dnešní stolní pila

    Nejvíce se asi vyráběly sekačky, ale také byly při manipulaci s nimi nejčastější úrazy. Motor z pračky a plastový kyblík, pár trubek, koleček a čudlíků a už se sekalo

    Nejvíce se asi vyráběly sekačky, ale také byly při manipulaci s nimi nejčastější úrazy. Motor z pračky a plastový kyblík, pár trubek, koleček a čudlíků a už se sekalo

    Dnešní sekačka na vysokou trávu, ale za pěkně mastné peníze, tato za 20 tisíc.

    Dnešní sekačka na vysokou trávu, ale za pěkně mastné peníze, tato za 20 tisíc.

    Skončím jako tenkrát, když jsem psala o šikovnosti našich lidí v článku, “Zlatý český ručičky” - Řemeslo plakalo, ale duch kutilství vzkvétal. Nevím, zda to mají jiné národy také tak, ale myslím si, že jenom Čech je schopný si na koleně, jen s pazourkem v ruce, vyrobit jachtu, i kdyby na sůl nebylo.

    Dnes nenabídnu přímo jachtu, ale katamaran ze dvou kanoí. Taky dobrý, no ne?

    A na konec slíbený katamaran

    A na konec slíbený katamaran

    V žádném případě se kutilským návodům a kutilským ručičkám nesměju a nijak je nezlehčuji, ale usmívat, tak usmívat se snad můžeme ne?

  • Různé 23.09.2010 21 Comments

    Dnes jsem při úporném hledání čehosi to čehosi nenašla, ale úplnou náhodou konečně objevila svůj, tedy vlastně Cibulkův, kalendář. Při tom velkém třesku co se u nás děje se stěhováním místností se pořád něco hledá a nachází něco jiného.

    Zrovna v tomto týdnu je podle kalendáře ve filmovém světě docela rušno.

    V pondělí 20.9.1998 zemřel v Praze herec Raoul Schránil

    V úterý 21.9.1913 se narodila v Sukoradech herečka Věra Ferbasová

    Ve středu 22.9. se konala v roce 1933 premiéra filmu Madla z cihelny,

    v roce 1896 se v Tvoršovicích narodil herec Zdeněk Štěpánek,

    a v roce 1980 zemřel v Praze herec Bohuš Záhorský

    Ve čtvrtek 23.9. se narodil v roce 1907 v Přelouči herec František Filipovský

    a v roce 1907 se v Praze narodila herečka Jarmila Novotná

    V pátek 24.9.1937 se konala premiéra filmů Kvočna a Tři vejce do skla

    V sobotu 25.9.1936 se konala premiéra filmu Ulička v ráji

    V neděli 26.9. se v roce 1890 v Dolních Štěpanicích narodil režisér Vladimír Slavínský a v roce 1958 zemřela v Praze herečka Zdeňka Baldová

    Nevím, zda si sebevrah vybírá pro svůj odchod z pozemského života datum, ale v případě odchodu herce Martina Štěpánka to bylo minulý týden, v den výročí premiéry filmu Cech panen Kutnohorských, která se konala 16.9.1938.

    V tento den, 16.9.2010 to bylo tedy 72 let od premiéry. Zdeněk Štěpánek se narodil 22.9.1896 a zemřel 20.6.1968, v září 1968 by mu bylo 72 let …

    Těžko se dá zjistit, zda si to Martin Štěpánek vůbec uvědomil nebo to byla náhoda. Ve jmenovaném filmu hrál jeho otec, Zdeněk Štěpánek, svoji parádní roli, svobodomyslného rytíře Mikuláše Dačického z Heslova.

    Zdeněk Štěpánek

    Zdeněk Štěpánek

    Martin Štěpánek v pohádce - Princ Chocholouš

    Martin Štěpánek v pohádce - Princ Chocholouš

  • Různé 21.09.2010 14 Comments

    kampanKomunální volby se blíží a tak každý pražský obvod a každá politická strana zvolila svoji bilboardovou kampaň. Vymydlené a digitálně upravené tváře, tu s větším, tu s menším úsměvem, aby bylo jasné, že se o korýtka ucházejí vlídní a rozumní politici, co to s námi myslí nejlépe, hlásají svá hesla a moudrosti, tu s větším, tu s menším úderem. Noví i staří adepti ví, jak na to, aby se nesl ráj na zemi. Myslím, že toto specifikum není jen v Praze, ale jelikož teď nevystrčím nos z Prahy, tak vidím jen bilboardy pražské.

    Městští zastupitelé v tričku ODS na Praze 11, což je vlastně Praha 4 (nechápu, proč mám na adrese Praha 4 a Městský úřad je při tom Praha 11, nevím proč je tedy obvodů jen 10 místo asi patnácti) zvolili docela dobrou taktiku.  Pojali svoji kampaň pod sympatickým heslem - Skládáme účty 2006 - 2010. Dobrý nápad, připomínají, že co kdysi na počátku slíbili, to splnili. Na billboardech nezapomínají zdůraznit, že splnili s pomocí občanů. Co mě ale pobavilo, je bilboard s tváří starosty Mlejnského, který říká,  - slíbili jsme Vám bazén (původně, v roce 2006 se bazén nazýval vodní svět), začali jsme ho stavět. A šup, odškrtnuto. Pan starosta má splníno, i když bazén třeba dostavěn nebude. Pro něj je hotovo.  To je, jako bych slíbila vnučce panenku a jenom jsem ji na internetu objednala.  Svůj slib jsem podle pana starosty splnila. Že panenka nedorazila z různých důvodů, ať už z toho, že ji už neměli nebo se po cestě ztratila, to je přeci jedno. Krok ke splnění slibu byl učiněn …

    Nebo České dráhy. Taky pěkné kecy. Moc jsem se pobavila, když včera ve svém výstupu jakýsi jejich zástupce prohlásil, že nemůžou nahrazovat škody lidem při zpoždění vlaků z důvodů, za které nemůžou, protože oni by nikdy náklady na škody zaviněné jinými partnery, co ovlivňují jejich provoz, nedostali. To mě taky pobavilo. České dráhy si umyly ruce a vracet lidem nějaký obnos za zpoždění vlaků nebudou vůbec, protože se vždycky najde důvod - my nic, to oni. České dráhy nezajímá, že když jste si zakoupili jejich produkt - službu, že Vás dopraví odněkud někam podle vydaného jízdního řádu, že jste s nimi vlastně uzavřeli dohodu - smlouvu a proto jsou to oni kdo má plnit a Vás nemůže zajímat, zda jim v tom někdo brání. Jsou to zase jejich vztahy s tím, kdo jim brání.

    To je, jako byste uzavřeli smlouvu na výstavbu domku a firma by nedodržela termín, protože jim včas nepřivezli okna. Těžko by se mohli vymlouvat, že oni za to nemůžou a vymáhání náhrady za nedodržení termínu dokončení stavby domku by smetli pod stůl s odůvodněním - my za to nemůžeme, firma dodávající okna zkrachovala, my jsme jim na ta okna dali zálohu, ty peníze už nikdy neuvidíme, hoňte si je sami …

    České dráhy, jsou firma jako každá jiná. Svůj provoz musí mít ošetřený smlouvami s těmi, kteří se na provozu nějak podílejí a při nenadálých situacích, např. při nehodě zaviněnou jiným subjektem by měla vzniklou škodu vymáhat na onom subjektu sama. V případech, kdy je důvod nadpozemský by měla být pojištěna.

    Jižní Město - stanice metra Chodov

    Jižní Město - stanice metra Chodov

  • Různé 14.09.2010 35 Comments

    bos232b55_kav1968hokK mužům jsem hned v počátcích přistupovala špatně. Brala jsem je jako sobě rovné. No, s takovou představou , to nikdy nemohlo dopadnout dobře, až na nějaké výjimky. Samozřejmě, že jsem věděla, že jsou tu jisté, zejména tělesné, rozdíly a že kamarádství mezi oběma pohlavími se vyskytuje jen v raném a  důchodovém věku, ale jinak jsem se domnívala, že žena není jen mužova ozdoba, že jej mnohdy ve srovnatelném prostředí, převálcuje.

    Nebyla jsem ale také tak zpozdilá, abych vyznávala rovnoprávnost bezmeznou . Traktoristky, zedničky či bagristky nebyly těmi, kterými bych se chtěla stát. Jinak jsem se snažila být hodně soběstačná a poradit si i v situaci, kdy to vyžadovalo mužskou ruku, sama. Třeba spravit splachovací záchodové zařízení, otevřít šroubovákem zabouchnuté (nezamčené!) dveře, o takové prkotině, jako vyměnit žárovku, vůbec nemluvě. Naopak můj muž uměl přebalit naše dítě nebo vyžehlit si své kalhoty (jen vařit nechtěl). Zkrátka co bylo momentálně potřeba v takových drobných, domácích pracích. To, že jsme měli společné záliby, o kterých jsme mohli debatovat, že byl ke mně galantní a nemlátil mě, byla u nás doma samozřejmost.

    Muži a stejně tak i ženy, se dají rozdělit do několika skupin, kam je možné je vcelku záhy, zařadit. Takto jsem si rozdělila muže do skupin já.

    Muži – samci.

    Na ženách je zajímá jen a jen to jedno, ostatní berou jako nutný přívažek. Jsou to dobyvatelé všech pevností. Berou téměř vše jak smrt, jsou pozůstatkem pravěkého muže, táhnoucí svoji vyvolenou za vlasy k sobě do jeskyně. Ani na stará kolena nedají pokoj.

    Muži – nadsamci.

    Na ženách je zajímá také jen to jedno a cítí se býti nad ni nadřazení. Žena je pro ně možná jen jako domácí puťka, nebo jen s činností podřadnější než vykonává muž, musí dobře vypadat, aby ji mohl vodit do společnosti, aby bylo vidět, že on je schopný. O ženách se vyjadřují jako o slepicích a slepičích mozečcích nebo že jsou prví po delfínech. Zkrátka, žena je pro ně jen jako briliantová spona do kravaty.

    Muži – seladoni.

    Většinou hrají na nějaký nástroj, jejich prvořadou starostí je, aby ženy okouzlovali svým šarmem, jsou přesvědčeni, že jim žádná neodolá a i když jsou v manželství spokojeni, stále to zkoušejí jinde. Ženy milují takové, jaké jsou, pro jejich ženství a je jim jedno zda jsou chytré či méně bystré a neváhají se pro ně zruinovat i dražšími dárky než jsou květiny.

    Muži – miláčkové svých matek.

    Zde vcelku není třeba mnoho přibližovat. Stávají se i v manželství dětmi svých manželek.

    Muži - filosofové a učenci.

    Jsou přesvědčeni, že ženy mají méně vyvinuté mozky, vznášejí se ve svých výšinách, někdy si nemohou vzpomenout, jak se jejich žena jmenuje, kolik mají dětí a zda ten den vůbec něco jedli. Většinou jsou neškodní a žít s nimi, může být i zábavné.

    Muži – parťáci.

    Hledají ženy do nepohody, tyto musí být připraveny na zvládnutí nocí pod širákem a měly by umět vyměnit kolo u auta. Takoví muži snesou i partnerku, která má vyšší vzdělání nebo která zastává vyšší post v zaměstnání než oni sami. Jsou veselí, družní a mají rádi nejen své manželky, ale i své děti.

    Muži s velkým „M“.

    Jsou tolerantní, galantní, velkorysí, se smyslem pro humor i rodinu, kamarádští, zodpovědní, uznávají ženy jako sobě rovné, váží si jich a hledají ženy podobných vlastností. Když se takoví sejdou, není o čem již dále hovořit. Takoví muži se vyskytují ve všech možných profesích, jak intelektuálních, tak i dělnických.

    A pak jsou možné podskupiny a kombinace těchto základních skupin a podskupin, ale to už by byla velká hnidopišina …

    Všichni muži všech věkových kategorií, skupin a případných podskupin se vyznačují různým stupněm ješitnosti a všichni bez rozdílu předou blahem, když je žena chválí či obdivuje a nikdy jim nedá příliš vehementně najevo, že něco nebetyčně zvorali.

    Moje sestřenice říkala: „ Lepší můžíček jako malíček, než žádný mužíček.“ Nejsem si tím tak jistá, i když mám muže ráda.

    Ze sbírky Pavla T.

    Ze sbírky Pavla T.

  • Různé 09.09.2010 33 Comments

    stari31Dnes jsem je po hrozně dlouhé době zase potkala. Měla jsem radost, protože jsem si myslela, že už jich není. Ale drží se. Odvážila jsem se je z dálky vyfotografovat. Ona zavěšená do jeho kavalírského rámě, oba na šouravé procházce.

    Dávno tomu, co jsem napsala o nich článek a pod ním se dočkala i takových komentářů, že jsem dojmolog, hraju vypočítavě na city a podobně. Tak posuďte sami i po několika letech, zda měli komentující pravdu a znovu si článek přečtěte. Zařadila jsem jej i do své knížky, takže Ti co ji mají, znají.

    Je mnoho dvojic, které spolu vydrží celý život.

    Většinou je na ženě, že se ve stáří stará o muže. Někdy je na procházce s Elou potkávám. Tu paní upraví muži límeček, tu mu uhladí vlasy a po cestě ho podpírá. Už je to tak, že se na stará kolena starají ženy o své muže jako o děti, které jsou již dávno pryč z hnízda.

    Potkávám starší dvojici, oba drobní, velmi špatně jdoucí, ona zavěšená do svého muže, každý s hůlkou, pečlivě oblečení a upravení. Šouravými krůčky se posunují na každodenní procházce, zastaví se, muž pomáhá ženě překonat sestup z chodníku. Míjím je s Elou, pokaždé s pocity marnosti, jak život lidi ve stáří ochromí, sama už cítím horší pohyblivost.

    Ela se zastavila, cosi důležitého čmuchá a já slyším pána. Nejsi unavená ? Postojíme, počkáme a pak dojdeme k lavičce, tam si odpočneš. Laskavý tichý hlas promlouvá k paní, která toho má dost. Kývá hlavou, oba se zastaví, ona se ještě více opře o svého vetchého muže a já pomalu pokračuji v cestě, tak jak mě naše Ela táhne pryč. Někdy opravdu vypadáme, že pes venčí paničku.

    Vyslechla jsem obyčejná slova, která nebyla určena mým uším. Viděla jsem vzácnou dvojici, kdy muž, byť sám starý a nemohoucí, zůstal ve stáří své ženě gentlemanem, oporou, zůstal mužem, ne jejím náhradním dítětem.

    Jestli své ženě kdysi slíbil - celý život Tě budu nosit na rukou, tak to určitě splnil.

    Tedy podle mě a Ely - alespoň se na mě tak nějak Ela souhlasně koukala.

    16.10.2008

    Foto Pavel T.

    Foto Pavel T.

Jsem archivována Národní knihovnou

 

Říjen 2017
P Ú S Č P S N
« Lis    
 1
2345678
9101112131415
16171819202122
23242526272829
3031