• Různé 02.11.2010 24 Comments

    Venčíme se :-)

    Venčíme se :-)

    Dnes mám pro Vás všechny příhodu, na kterou by mě zajímalo, jak byste reagovali, Vy.

    Jako každý den, obleču k domácím šatům ponožky, legíny, psí kabát , který je mi malý, nezapnutý, takže je ležérně rozevlátý, psí kabelku s pytlíky na hovínka, okopírovaným průkazem psa, klíčema, mobilem a pětikoruny, která mi kdysi zbyla z nákupu u Číňana a vyrážíme na různě dlouhé (krátké) kolečko procházky.

    Ela už ví kolik je hodin a tak, když se zdržím,  neomylně ve stejný čas mi to svým studeným čumákem připomene, když mě žďuchá do ruky, že bychom mohli tedy už konečně vyrazit, vždyť už je proboha půl druhý, co se zase děje, že je zpoždění.

    Mám zvyk, že ji od domu pouštím bez vodítka, aby mohla šťastně a svobodně vyrazit, což činí, ale ještě před tím se pořádně rozhlédnu, aby cestou někoho nepovalila a pak ji pouštím. Je legrační, jak se její kožešinové, téměř šedesátikilové tělo uvede v pohyb dělové koule a kdyby ji někdo chtěl zastavit, tak by byl převálcován.

    Mám moc ráda pohled na její psí štěstí a tak jej stupňuji tím, že se malinko snížím do svých bolavých kolen na její úroveň, což ona miluje a řítí se na mě jak odjištěný granát, aby se těsně před vybuchnutím a srážkou s mojí tělesnou schránkou briskně uhnula, objela mě a uháněla setrvačností dál.

    Jenže nastává situace, kdy se na obzoru zjeví cizí osoba a tak buď podle předpisu zapnu u jejího obojku vodítko, nebo změníme směr procházky. Jako před dvěma dny. Změnili jsme směr, bylo hodně rušno, tak jsme odbočili na louku, která se má proměnit ve výškové, obytné a jiné stavby, ale zatím se jen zaplňuje geodetickými, oranžově označovanými body. Ele je to fuk, chlupatá koule si razí cestu vysokou trávou a chroštím a zajímají ji jen psí pachové noviny.

    Na konci louky vidím na přilehlé, vedlejší silnici, po jejímž okraji dále poputujeme po chodníku, cyklistu, vybaveného jako středověkého rytíře, v helmě, nákolenkách, rukavicích a hlavně vypolstrovaném zadku, v oblečku těsně přiléhajícího na malinko objemném těle, který jede směrem našeho dalšího pochodu. Ela se trochu zdržela, zřejmě na tom jistém fleku byl zajímavý smrádek, trpělivě čekám, až se odpoutá, připoutám ji na vodítko, protože je silnice v těsném dosahu a odbočujeme na naši denní trasu.

    cyklista1Ale co vidí mé oko, zpoza průsmyku keřů, vedoucím k zadním vrátkům jedné zahrady? Vyčuhuje zde cyklistická helma v podřepu, naše pohledy se sráží, ruka cyklistické helmy dělá charakteristický pohyb zřejmě s papírem v ruce a… Vůbec si neumím představit, co by se dělo, kdyby Ela nebyla na vodítku …

    Co byste udělali Vy?

    1. Vynadali byste cyklistovi, že se chová jako pes, ale na rozdíl od psa, po kterém to uklidí páníček, on nemá s sebou pytlíky na hovínka, pročež svůj odpad nechá za vrátky u zadního vstupu majitele přilehlé nemovitosti?
    2. nebo se jej dotázali, proč nejde vykonat nezbytnou potřebu na protilehlé pole, kde by jeho odpad nikomu nevadil?
    3. nebo něco úplně jiného?

    Co jsem udělala já, dopíši až po Vašich komentářích, za které Vám, předem děkuji.

    Co jsem tedy udělala já:

    Především děkuji za vaše názory, které jsou většinou shodné. Já, když jsme zahnuli za roh a viděla jsem tu helmu vyčuhovat za keřem, tak jsem byla opravdu chvilku zmatená, co dělat, v hlavě mi nastal maglajz, krok tam, krok sem, nakonec jsme se s Elou otočili a beze slova šli zpátky za roh, na jinou procházkovou trasu.

    Přemýšlela jsem, jestli jsem neměla udělat něco jiného, jestli jsem neměla reagovat nějak jinak a proto jsem se Vás na to zeptala. Vím jaké to je, mít před brankou takové nadělení, i když jsem to kdysi nemusela uklízet já, ale muž.

    Přikládám snímek, který jasně hovoří o tom, že pro cyklistu připadala i jiná, ohleduplnější varianta, než kterou zvolil.


    Hnae naproti, na druhé straně silnice je keř a pole ...

    Hned naproti, na druhé straně silnice je keř a pole ...

    Po úklidu. Jednou jsem zde málem zakopla o spící Vietnamku, nebyla mrtvá, hýbala se. Tenhle prosor asi láká k ubytování :-)

    Po úklidu. Jednou jsem zde málem zakopla o spící Vietnamku, nebyla mrtvá, hýbala se. Tenhle prostor asi láká k ubytování :-)

    Už slyším, jak někteří říkají: “To tedy mají Ti důchodci starosti, jejich starosti na moji hlavu!”

Jsem archivována Národní knihovnou

 

Listopad 2010
P Ú S Č P S N
« Říj    
1234567
891011121314
15161718192021
22232425262728
2930