• Různé 05.11.2010 7 Comments

    trezorProstě zase vezmu svoje saky paky a vrátím se zpět k české babičce a jejímu deníku. Tedy k sobě a ke svému deníku.

    Vyvstal jako pták Fénix z popela a září, tedy, aby nebylo mýlky, září technicky, v nové podobě, přestěhován z donucení z nedokonalého windowslive na dokonalý wordpress, což mu ale graficky opravdu sluší. Vypadá to, že administrativa eblog (pobočka wordpres), kde žije “brut” je nakažená nějakou nebezpečnou chorobou a pomalu vymírá, protože nejen, že se člověk nedostane k sobě na blog psát a komentovat, ale už se neráčí namáhat s odpovědí na dotaz ani admini. A to ani na urgovaný!

    Pro Vás, co ke mně chodíte rádi a plkáte se mnou o životě a jiných blbinách, to nebude moc velká změna. Prostě si jen zabukujete nové RSS blogu „denikceskebabicky“ a RSS komentářů, to staré brut si necháte jako nostalgické návraty a jedeme dál, dál jen dál, jak říká Jan Neruda ve „ Zpěvy páteční/Jen dál“

    Neděste se, nebude to deník, to bývávalo a samotní čtenáři mě měli tehdy, kdy jsem psala denně, plné zuby a nenápadně mě upozorňovali, že denně opravdu psát nemusím, bude to deník nepravidelný, takový ob, ob deník, týdeník, jak to život přinese.

    Tak od příště, moji milí, na této adrese – klik!

    Ať se Vám tam líbí a já už konečně dojdu pokoje a budu tam až do smrti. Ať virtuální, či skutečné.

    tlustoch

    Ze sbírky Pavla T.

  • Různé 04.11.2010 22 Comments

    Tahle operace bude určitě sranda

    Tahle operace bude určitě sranda

    Já moc články novinářů o připravovaných škrtech či zdražování nebo prostě o změnách, které peče nové vládní uskupení, nečtu. S věcmi, co s nimi nemůžu hnout a jen bych se s nimi vztekala, nemá cenu se moc zabývat. Některé zprávy se ke mně dostanou prostřednictvím debat v TV, ale to jenom proto, že si nezacpávám uši, když se muž na takové debaty dívá.

    Zaslechla jsem cosi, že se připravuje návrh, podle kterého by si nemocní měli připlácet na různé druhy operací nebo zdravotních výkonů jako nadstandard. Nevím, kdo bude určovat co je standard a co už je nadstandard, ale slyšela jsem takový návrh, že třeba laparoskopická operace bude nadstandard a standard bude klasické kuchání.

    Tak na tomhle mi zůstal rozum stát. Když někdo nebude mít dost peněz na laparoskopii, tak bude pro něj zásah bolestivější, nešetrnější, pacient bude vyžadovat delší péči, léky tlumící bolest, obvazy, injekce, péči sester a lékařů, tedy i pobyt v nemocnici, který bude hrazen pacientem zvýšenou denní taxou. Když na tu nemocnici mít nebude, tak mu to stát zaplatí. Není tedy jednodušší uznat, že laparoskopie je levnější a nemůže tudíž jít o nadstandard?

    Navíc je paradox, že přístroje do zdravotnictví jsou až na nějaké výjimky (dary), hrazeny z peněz všech poplatníků. Takže ten, kdo přispěl svými daněmi a odvody do zdravotních pojišťoven na nákup přístrojů si nemůže dovolit jejich užívání …

    Mně osobně dost štve už jen ten třicetikorunový tanec, který musí člověk absolvovat, ne pro ty peníze, ale protože jak chodím málo k lékařům a platím kde co kartou, tak se mi přihodilo, že jsem prostě na ten poplatek neměla a druhý den jsem jej musela k lékaři dodatečně zavést. Já osobně prožívám návštěvu lékaře malinko vystresovaná a ten poplatek mě nervuje. V každém zařízení je to jinak. Některé automaty nevrací nebo neberou pětikoruny, o korunách nemluvě. Taky jsem v jedné zdravotnické budově v automatu poplatek zaplatila a u lékaře jsem musela platit znovu, protože ten sice měl ordinaci v budově, ale poplatky si vybíral jakožto soukromník, v budově nájemník, sám. Kdo to má vědět?

    Ta ušušlaná třicetikoruna mě štve. Když už se příslušná vláda rozhodla takový obtěžující poplatek zavést, tak měla umožnit, aby si člověk mohl třeba zakoupit nějaké „jízdenky“ od jednoho provozovatele předem do zásoby, u lékaře je odevzdat a ten by pak mohl příslušný poplatek, na základě těch lístků u toho provozovatele nárokovat.

    Tak to já jen tak, k těm vládním nápadům, jako „jednapani povidala“ …

    Foto Pavel Trebichavský http://www.fotoaparat.cz/index.php?r=25&rp=297619&gal=photo

    Foto Pavel Trebichavský http://www.fotoaparat.cz/index.php?r=25&rp=297619&gal=photo

  • Různé 02.11.2010 24 Comments

    Venčíme se :-)

    Venčíme se :-)

    Dnes mám pro Vás všechny příhodu, na kterou by mě zajímalo, jak byste reagovali, Vy.

    Jako každý den, obleču k domácím šatům ponožky, legíny, psí kabát , který je mi malý, nezapnutý, takže je ležérně rozevlátý, psí kabelku s pytlíky na hovínka, okopírovaným průkazem psa, klíčema, mobilem a pětikoruny, která mi kdysi zbyla z nákupu u Číňana a vyrážíme na různě dlouhé (krátké) kolečko procházky.

    Ela už ví kolik je hodin a tak, když se zdržím,  neomylně ve stejný čas mi to svým studeným čumákem připomene, když mě žďuchá do ruky, že bychom mohli tedy už konečně vyrazit, vždyť už je proboha půl druhý, co se zase děje, že je zpoždění.

    Mám zvyk, že ji od domu pouštím bez vodítka, aby mohla šťastně a svobodně vyrazit, což činí, ale ještě před tím se pořádně rozhlédnu, aby cestou někoho nepovalila a pak ji pouštím. Je legrační, jak se její kožešinové, téměř šedesátikilové tělo uvede v pohyb dělové koule a kdyby ji někdo chtěl zastavit, tak by byl převálcován.

    Mám moc ráda pohled na její psí štěstí a tak jej stupňuji tím, že se malinko snížím do svých bolavých kolen na její úroveň, což ona miluje a řítí se na mě jak odjištěný granát, aby se těsně před vybuchnutím a srážkou s mojí tělesnou schránkou briskně uhnula, objela mě a uháněla setrvačností dál.

    Jenže nastává situace, kdy se na obzoru zjeví cizí osoba a tak buď podle předpisu zapnu u jejího obojku vodítko, nebo změníme směr procházky. Jako před dvěma dny. Změnili jsme směr, bylo hodně rušno, tak jsme odbočili na louku, která se má proměnit ve výškové, obytné a jiné stavby, ale zatím se jen zaplňuje geodetickými, oranžově označovanými body. Ele je to fuk, chlupatá koule si razí cestu vysokou trávou a chroštím a zajímají ji jen psí pachové noviny.

    Na konci louky vidím na přilehlé, vedlejší silnici, po jejímž okraji dále poputujeme po chodníku, cyklistu, vybaveného jako středověkého rytíře, v helmě, nákolenkách, rukavicích a hlavně vypolstrovaném zadku, v oblečku těsně přiléhajícího na malinko objemném těle, který jede směrem našeho dalšího pochodu. Ela se trochu zdržela, zřejmě na tom jistém fleku byl zajímavý smrádek, trpělivě čekám, až se odpoutá, připoutám ji na vodítko, protože je silnice v těsném dosahu a odbočujeme na naši denní trasu.

    cyklista1Ale co vidí mé oko, zpoza průsmyku keřů, vedoucím k zadním vrátkům jedné zahrady? Vyčuhuje zde cyklistická helma v podřepu, naše pohledy se sráží, ruka cyklistické helmy dělá charakteristický pohyb zřejmě s papírem v ruce a… Vůbec si neumím představit, co by se dělo, kdyby Ela nebyla na vodítku …

    Co byste udělali Vy?

    1. Vynadali byste cyklistovi, že se chová jako pes, ale na rozdíl od psa, po kterém to uklidí páníček, on nemá s sebou pytlíky na hovínka, pročež svůj odpad nechá za vrátky u zadního vstupu majitele přilehlé nemovitosti?
    2. nebo se jej dotázali, proč nejde vykonat nezbytnou potřebu na protilehlé pole, kde by jeho odpad nikomu nevadil?
    3. nebo něco úplně jiného?

    Co jsem udělala já, dopíši až po Vašich komentářích, za které Vám, předem děkuji.

    Co jsem tedy udělala já:

    Především děkuji za vaše názory, které jsou většinou shodné. Já, když jsme zahnuli za roh a viděla jsem tu helmu vyčuhovat za keřem, tak jsem byla opravdu chvilku zmatená, co dělat, v hlavě mi nastal maglajz, krok tam, krok sem, nakonec jsme se s Elou otočili a beze slova šli zpátky za roh, na jinou procházkovou trasu.

    Přemýšlela jsem, jestli jsem neměla udělat něco jiného, jestli jsem neměla reagovat nějak jinak a proto jsem se Vás na to zeptala. Vím jaké to je, mít před brankou takové nadělení, i když jsem to kdysi nemusela uklízet já, ale muž.

    Přikládám snímek, který jasně hovoří o tom, že pro cyklistu připadala i jiná, ohleduplnější varianta, než kterou zvolil.


    Hnae naproti, na druhé straně silnice je keř a pole ...

    Hned naproti, na druhé straně silnice je keř a pole ...

    Po úklidu. Jednou jsem zde málem zakopla o spící Vietnamku, nebyla mrtvá, hýbala se. Tenhle prosor asi láká k ubytování :-)

    Po úklidu. Jednou jsem zde málem zakopla o spící Vietnamku, nebyla mrtvá, hýbala se. Tenhle prostor asi láká k ubytování :-)

    Už slyším, jak někteří říkají: “To tedy mají Ti důchodci starosti, jejich starosti na moji hlavu!”

Jsem archivována Národní knihovnou

 

Listopad 2010
P Ú S Č P S N
« Říj    
1234567
891011121314
15161718192021
22232425262728
2930