• Různé 29.10.2010 23 Comments

    Hmmm, nějaké krátké rukávy ... svetr i střih vlasů - já!

    Hmmm, nějaké krátké rukávy ... svetr i střih vlasů - já!

    Nevím kolik bylo napsáno kapitol o ručních pracích konané ženami pro radost a ne pro výdělek, ale to nevadí, ať je jich hodně nebo málo, přidám tu svoji.

    Moje babička krásně vyšívala a jedním časem si s tím i přivydělávala. Na jiné ruční práce se u ní nepamatuji. Také se nepamatuji, že vůbec kdy nějaké ruční práce zaměstnávaly moji matku, mimo velmi krátkého období, kdy mi upletla svetr a podkolenky, tuším, že ještě s něčí dopomocí. Patu a špičku neuměla. Mé ruční práce zpočátku spočívaly v širokém záběru, od zmíněného vyšívání přes háčkování, šití a pletení na panenky.

    Výtvory měly úděsný vzhled, většinou mi místo svetříku vyšla čepička, protože se mi usmolený, háčkovaný kus začal záhadně zužovat. Co se týká pletení, to bylo ještě horší, většinou vycházely z mých prstíků krátké šály. Na dlouhé nebyla trpělivost. Ohledně šití šatiček to dopadalo podobně, již tenkrát jsem vynalezla T shear, do nedávna velmi moderní. Volný tvar jsem obšila jehlou s dlouhatou nití (kdo by se pořád navlékal s novou), takže se mi občas zacuchala to bylo tedy k vzteku. Stehy byly dlouhé, abych to měla co nejdříve hotovo, takže způsob provedení se podobal stehování, nebo-li „poskákání“.

    Výroba ručních prací mě dlouho nebavila, ale přeci jen propukla, když jsem očekávala své prvé dítě. To jsem se již obklopila patřičnými časopisy (hlavně na tu dobu výborným slovenským … tak a teď si nevzpomenu jak se jmenoval), kde byly střihy a popisy pletenin a nejen pletenin. Jak jsem již kdysi vzpomínala, mívala jsem krizi u rukávů, ty pravidelně doplétala má přešikovná tchýně.

    Moje tchýně uměla náramně vařit, o jejich knedlících se pěly ódy, na co sáhla to se jí dařilo. Šila a pletla jako mistr mezi mistry, takže jsem měla dobrou učitelku.

    Jelikož se mi narodil první syn, nemohla jsem si se šatstvem tak vyhrát, ale na svetrech jsem se vyřádila. Však i na malé kluky se dají vytvářet úžasné modely. Nakonec i dlouhé kalhoty s kšandami a kabátek z nepromokavé látky s vycpaninou – prošívaný, jsem na něj ušila a jaký to byl fešák!

    Rok 1971 Čepice, šála, kabát - výroba já

    Rok 1971 Čepice, šála, kabát - výroba já

    S Katkou už to bylo to pravé. S tchýní jsme pravidelně před prvním zářím tvořily model na první školní den a v průběhu roku samozřejmě pletly, šily  i vyšívaly.

    Majstrštyk byly vyplétané norské vzory, ale ty už tak v módě, jako zamlada u tchýně, nebyly. Přesto mé děti nějaké ty svetry s norským vzorem měly a nakonec i já překrásný svetr, kde tchýně sladila ocelově modrou, bílou, tmavší modrou a světle šedou. Nádhera, až oči přecházely. Sama jsem si dokonce jednou upletla dvoudílné plavky, a že dobře dopadly, o tom svědčily i pochvaly od úplně cizích ženských a výrazné pohledy cizích mužů.

    Časem se objevilo více časopisů zaměřených na ruční práce, vévodila Burda, která se půjčovala, šla z ruky do ruky. Šilo a pletlo se hodně často nejen z radosti, ale protože v obchodech byly tuny výrobků jednoho střihu a barvy a byla pěkná otrava, když člověk potkal ve stejném oblečení 6 dalších bab. Aby se dodal punc dovozového zboží ze zahraničí, přišívaly se na domácí výrobky různé cedulky a na trička se zažehlovaly z písmen názvy cizích časopisů. Já jsem Katce na tričko zažehlila tehdy Vogue. Jindy jsem byla věrná vlastenka a Danovi jsem na tričko zažehlila – Ahoj! Měla jsem radost, když mě na ulici někdo zastavil a nějaký ten výrobek pochválil.

    Dětská pískoviště se vyznačovala pletoucími matkami a zatím co si děti hrály, občas se majzly lopatkami či kyblíčky, jehlice cvakaly a pusy matek se nezavřely. I já jsem takto své děti venčila na nejbližším pískovišti. Dnes už je pískovišť pomálu, a vidět pletoucí matku je jako najít jehlu v trávě. Moje vnučky měly dokonce na zahradě svá soukromá pískoviště a jejich matky jehlice, háčky ani neznají. Co potřebují, to si koupí a mají jen jednu starost, co si z přebohaté nabídky vybrat. Je to jiný svět, jiná doba.

    A jak je to dnes se mnou a ručními pracemi? V určitém věku se u mě zájem o ruční práce z fleku utnul a já už nepřišiju ani upadlý knoflík.

    Bohužel, tričko s nápisem Vogue se nedochovalo

    Bohužel, tričko s nápisem Vogue se nedochovalo

    Abych nezapomněla, na fotografie pro jejich zvětšení se dvakrát klikne, ne dvojklik, ale dvakrát!

Jsem archivována Národní knihovnou

 

Říjen 2010
P Ú S Č P S N
« Zář   Lis »
 123
45678910
11121314151617
18192021222324
25262728293031