• Různé 23.10.2010 25 Comments

    Ne, tohle není náš binec

    Ne, tohle není náš binec

    Připadám si, že jsem zde zakletá ve věži se zostřeným trestem v podobě likvidace všeho možného, co jsme za život nakramařili. Něco málo se dá ještě zaparkovat v podsklepě, ale většina musí z domu. Neumíte si představit, jak těžké jsou časopisy, když jsou na sobě třeba jen ve výšce 60 cm (odhadlo mé technické oko). Náš krb dostává zabrat, pálím v něm prehistorické výpisy z účtů a vůbec papíry, papíry a zase papíry. Jsem tak líná, že jsem vymyslela fintu jak nebrat papíry po jednom a muchlat je, aby dobře hořely, ale zkrátka podpálím sloupce a když se trochu rozhoří, tak je začnu hezky provzdušňovat pohrabáčem. Úspěch se sice dostaví, ale málem mi ohoří ruce.

    Kdysi jsem zde řešila, problém s časopisem Xantipa, nabízela jsem ho do antikvariátu, do knihovny i do domova důchodců (tam mi ani neodpověděli). Nikdo neměl zájem. Vyřešila to Katka, že prý je začne nosit do nemocnice do čekárny, prý se časopisy, jedno jak staré, kradou. A tak se těším, že si někdo mé Xantipy nakrade. O starých stoplusjedničkách si to už nemyslím, půjdou za mladšími tiskovinami do kontejneru.

    Nad knihami už neslzím, ani je nenosím pietně ke kontejneru, ale rovnou ty vyřazené do něj házím. Mám na to jednu metodu. Podívám se na titul a řeknu si: Vezme to někdy někdo do ruky? Když zvážím, že ne, tak mám ještě podkategorii: Stupeň oblíbenosti, tedy naše čtenost posuzovaného tisku. Jestli je velká, jde do podsklepa, jestli je vlažná, šup do kontejneru. Jenže to není až tak jednoduché. Ty vyřazené sloupce novin, časopisů a knih k tomu kontejneru někdo musí přenést. Jsem to já a zase jen já. Jediný človíček, který by pomáhal – Karolína si zlomila malíček a má ruku v sádře. Ostatní grupa je buď pracovně a studijně vytížená nebo moc malinká (Natálka), či zdravotně postižená. Ale abych byla spravedlivá, někdy se mi té pomoci přeci jen dostane.

    Na Facebooku je moc příjemný a milý hoch, bývalý disident, který se odstěhoval mimo Prahu do jednoho hospodářství, kde pěstuje mj. kozy, opravuje za pochodu stavení a láká návštěvníky k pobytu u něj, za pomoc při kdejakých pracích. Občas s tím má úspěch. Inspiroval mě k tomu, že by Karolína vyhlásila ve třídě bobříka dobrého skutku, přivedla by zájemce o plnění a Ti plniči by pak utvořili řetěz a časopisy by si podávali mezi sebou až ke kontejneru. Zkrátka jako když si lidi podávali silniční kostky při stavbě barikády. Realizaci si ale přeci jen netroufám, už vidím ty titulky na internetových novinách: „Důchodkyně zneužila dětské práce ku svému prospěchu“ nebo něco podobného.

    Jde mi to všechno pomalu, často poposedávám a odpočívám, taky papírový kontejner bývá často plný, ale když je nějaké pásmo osvobozené, přebrané a umyté, tak je to přeci jen radost. Doufám, že do Vánoc to stihnu všechno, i když mě čeká ještě druhá, náročná polovina pokoje.

    Takhle nějak to u nás vypadalo v srpnu. Toužila jsem nasednout na vlak, odjet a už se nikdy nevrátit ...

    Takhle nějak to u nás vypadalo v srpnu, po stěhování místností. Toužila jsem nasednout na vlak, odjet a už se nikdy nevrátit ...

    A takto se to rýsuje

    A takto se to rýsuje, dnes se přeberou elpíčka, vynesou se stoplusky, zítra se vypere sedačka a polovina pokoje je O.K.

    Pro ty co ještě zajdou, stav po dnešku :-)

    Pro ty co ještě zajdou, stav po dnešku :-)

Jsem archivována Národní knihovnou

 

Říjen 2010
P Ú S Č P S N
« Zář   Lis »
 123
45678910
11121314151617
18192021222324
25262728293031