• Různé 31.10.2010 No Comments

    Můj nový článek je na této adrese:

    KLIKněte na KLIK

    Jedná se o zkušební provoz, rozhodnuto zatím není.

    parnik

  • Různé 29.10.2010 23 Comments

    Hmmm, nějaké krátké rukávy ... svetr i střih vlasů - já!

    Hmmm, nějaké krátké rukávy ... svetr i střih vlasů - já!

    Nevím kolik bylo napsáno kapitol o ručních pracích konané ženami pro radost a ne pro výdělek, ale to nevadí, ať je jich hodně nebo málo, přidám tu svoji.

    Moje babička krásně vyšívala a jedním časem si s tím i přivydělávala. Na jiné ruční práce se u ní nepamatuji. Také se nepamatuji, že vůbec kdy nějaké ruční práce zaměstnávaly moji matku, mimo velmi krátkého období, kdy mi upletla svetr a podkolenky, tuším, že ještě s něčí dopomocí. Patu a špičku neuměla. Mé ruční práce zpočátku spočívaly v širokém záběru, od zmíněného vyšívání přes háčkování, šití a pletení na panenky.

    Výtvory měly úděsný vzhled, většinou mi místo svetříku vyšla čepička, protože se mi usmolený, háčkovaný kus začal záhadně zužovat. Co se týká pletení, to bylo ještě horší, většinou vycházely z mých prstíků krátké šály. Na dlouhé nebyla trpělivost. Ohledně šití šatiček to dopadalo podobně, již tenkrát jsem vynalezla T shear, do nedávna velmi moderní. Volný tvar jsem obšila jehlou s dlouhatou nití (kdo by se pořád navlékal s novou), takže se mi občas zacuchala to bylo tedy k vzteku. Stehy byly dlouhé, abych to měla co nejdříve hotovo, takže způsob provedení se podobal stehování, nebo-li „poskákání“.

    Výroba ručních prací mě dlouho nebavila, ale přeci jen propukla, když jsem očekávala své prvé dítě. To jsem se již obklopila patřičnými časopisy (hlavně na tu dobu výborným slovenským … tak a teď si nevzpomenu jak se jmenoval), kde byly střihy a popisy pletenin a nejen pletenin. Jak jsem již kdysi vzpomínala, mívala jsem krizi u rukávů, ty pravidelně doplétala má přešikovná tchýně.

    Moje tchýně uměla náramně vařit, o jejich knedlících se pěly ódy, na co sáhla to se jí dařilo. Šila a pletla jako mistr mezi mistry, takže jsem měla dobrou učitelku.

    Jelikož se mi narodil první syn, nemohla jsem si se šatstvem tak vyhrát, ale na svetrech jsem se vyřádila. Však i na malé kluky se dají vytvářet úžasné modely. Nakonec i dlouhé kalhoty s kšandami a kabátek z nepromokavé látky s vycpaninou – prošívaný, jsem na něj ušila a jaký to byl fešák!

    Rok 1971 Čepice, šála, kabát - výroba já

    Rok 1971 Čepice, šála, kabát - výroba já

    S Katkou už to bylo to pravé. S tchýní jsme pravidelně před prvním zářím tvořily model na první školní den a v průběhu roku samozřejmě pletly, šily  i vyšívaly.

    Majstrštyk byly vyplétané norské vzory, ale ty už tak v módě, jako zamlada u tchýně, nebyly. Přesto mé děti nějaké ty svetry s norským vzorem měly a nakonec i já překrásný svetr, kde tchýně sladila ocelově modrou, bílou, tmavší modrou a světle šedou. Nádhera, až oči přecházely. Sama jsem si dokonce jednou upletla dvoudílné plavky, a že dobře dopadly, o tom svědčily i pochvaly od úplně cizích ženských a výrazné pohledy cizích mužů.

    Časem se objevilo více časopisů zaměřených na ruční práce, vévodila Burda, která se půjčovala, šla z ruky do ruky. Šilo a pletlo se hodně často nejen z radosti, ale protože v obchodech byly tuny výrobků jednoho střihu a barvy a byla pěkná otrava, když člověk potkal ve stejném oblečení 6 dalších bab. Aby se dodal punc dovozového zboží ze zahraničí, přišívaly se na domácí výrobky různé cedulky a na trička se zažehlovaly z písmen názvy cizích časopisů. Já jsem Katce na tričko zažehlila tehdy Vogue. Jindy jsem byla věrná vlastenka a Danovi jsem na tričko zažehlila – Ahoj! Měla jsem radost, když mě na ulici někdo zastavil a nějaký ten výrobek pochválil.

    Dětská pískoviště se vyznačovala pletoucími matkami a zatím co si děti hrály, občas se majzly lopatkami či kyblíčky, jehlice cvakaly a pusy matek se nezavřely. I já jsem takto své děti venčila na nejbližším pískovišti. Dnes už je pískovišť pomálu, a vidět pletoucí matku je jako najít jehlu v trávě. Moje vnučky měly dokonce na zahradě svá soukromá pískoviště a jejich matky jehlice, háčky ani neznají. Co potřebují, to si koupí a mají jen jednu starost, co si z přebohaté nabídky vybrat. Je to jiný svět, jiná doba.

    A jak je to dnes se mnou a ručními pracemi? V určitém věku se u mě zájem o ruční práce z fleku utnul a já už nepřišiju ani upadlý knoflík.

    Bohužel, tričko s nápisem Vogue se nedochovalo

    Bohužel, tričko s nápisem Vogue se nedochovalo

    Abych nezapomněla, na fotografie pro jejich zvětšení se dvakrát klikne, ne dvojklik, ale dvakrát!

  • Různé 28.10.2010 13 Comments

    vecerp

    Právě vyšlo čerstvé číslo -  mimořádné vydání. V tomto týdnu se nashromáždily troje kulatiny.

    10 let od úmrtí Lídy Baarové

    30 let od úmrtí Jana Wericha

    70 let od premiéry Pohádka máje.

    Čtěte zde na stránce nahoře s titulem - Výročí

  • Soukromé 27.10.2010 3 Comments

    brut › Nástroje — WordPress.

    FyzKab Counter

    free statistics

    Tags:

  • Soukromé 27.10.2010 18 Comments

    Blanka ví co se nejlépe čte na příjemné dovolené: http://ulaherova.blog.sme.sk/

    Blanka ví co se nejlépe čte na příjemné dovolené: http://ulaherova.blog.sme.sk/

    Uvědomila jsem si, že je zde na blogu jeden technický nedostatek v diskusních příspěvcích. Zadáte-li do přihlašovací tabulky pro diskusi adresu svého webu, tedy blogu kam píšete, tak se to nezobrazuje názorně a ostatní neví, že se pod Vašim jménem skrývá Váš blog (web). Vzhledem k tomu, že nechci ostatní ochudit o bezvadné autory a jejich blogy, upozorňuji na to, že stačí kliknout na jméno uvedené v diskusi vedle pictogramu a blog (web) se  zjeví. Moji milí návštěvníci, zkuste se na ostatní blogy podívat, jsou velmi zajímavé, určitě si u nich rádi počtete, poprohlížíte fotografie, pobavíte se a vůbec, uvidíte! P.S.  Je mi ale záhada, co se objevuje, když kliknu na jméno Zuzana.  Je to tohle: Moved Permanently The document has moved here. Apache/2.0.63 Server at www.mourecek.cz Port 80

    Zveřejnění tohoto obrázku laskavě povolil pan majitel Pavel Tlustý

    Zveřejnění tohoto obrázku laskavě povolil pan majitel zvaný TlusŤjoch

  • Různé 26.10.2010 15 Comments

    Foto Pavel T.

    Foto Pavel T.

    27.6.2010 jsme se spolu rozloučili na blogu windowslive s tím, že správce udělal na blogu takové změny, které mně, ani Vám, (způsob komentování) nevyhovovaly. A tak jsem hledala nové přístřeší, kde nám bude lépe.

    Zalíbil se mi wordpress a tak jsem se tam přestěhovala. Zapíchla jsem deníček a zvolila jinou formu komunikace. Pár měsíců zde tedy píši, jinak. Jaké bylo mé překvapení, když se mi ozval správce blogu windowslive, že se budou u nich blogy rušit a že máme možnost si vše co jsme u nich napsali zazálohovat a navíc převést jen pár kliknutími na web wordpress. A tak jsem párkrát klikla, pak se zlobila s přihlašováním a jsem zde na stejném webu jako brut.

    Všem dávám tuto otázku: Mám pokračovat zde na brut blogu nebo mám obnovit na wordpress  deník české babičky (nahlédněte)? Tak raďte, do toho!

    Podobný text je na denikceskebabicky. voda

  • Různé 23.10.2010 25 Comments

    Ne, tohle není náš binec

    Ne, tohle není náš binec

    Připadám si, že jsem zde zakletá ve věži se zostřeným trestem v podobě likvidace všeho možného, co jsme za život nakramařili. Něco málo se dá ještě zaparkovat v podsklepě, ale většina musí z domu. Neumíte si představit, jak těžké jsou časopisy, když jsou na sobě třeba jen ve výšce 60 cm (odhadlo mé technické oko). Náš krb dostává zabrat, pálím v něm prehistorické výpisy z účtů a vůbec papíry, papíry a zase papíry. Jsem tak líná, že jsem vymyslela fintu jak nebrat papíry po jednom a muchlat je, aby dobře hořely, ale zkrátka podpálím sloupce a když se trochu rozhoří, tak je začnu hezky provzdušňovat pohrabáčem. Úspěch se sice dostaví, ale málem mi ohoří ruce.

    Kdysi jsem zde řešila, problém s časopisem Xantipa, nabízela jsem ho do antikvariátu, do knihovny i do domova důchodců (tam mi ani neodpověděli). Nikdo neměl zájem. Vyřešila to Katka, že prý je začne nosit do nemocnice do čekárny, prý se časopisy, jedno jak staré, kradou. A tak se těším, že si někdo mé Xantipy nakrade. O starých stoplusjedničkách si to už nemyslím, půjdou za mladšími tiskovinami do kontejneru.

    Nad knihami už neslzím, ani je nenosím pietně ke kontejneru, ale rovnou ty vyřazené do něj házím. Mám na to jednu metodu. Podívám se na titul a řeknu si: Vezme to někdy někdo do ruky? Když zvážím, že ne, tak mám ještě podkategorii: Stupeň oblíbenosti, tedy naše čtenost posuzovaného tisku. Jestli je velká, jde do podsklepa, jestli je vlažná, šup do kontejneru. Jenže to není až tak jednoduché. Ty vyřazené sloupce novin, časopisů a knih k tomu kontejneru někdo musí přenést. Jsem to já a zase jen já. Jediný človíček, který by pomáhal – Karolína si zlomila malíček a má ruku v sádře. Ostatní grupa je buď pracovně a studijně vytížená nebo moc malinká (Natálka), či zdravotně postižená. Ale abych byla spravedlivá, někdy se mi té pomoci přeci jen dostane.

    Na Facebooku je moc příjemný a milý hoch, bývalý disident, který se odstěhoval mimo Prahu do jednoho hospodářství, kde pěstuje mj. kozy, opravuje za pochodu stavení a láká návštěvníky k pobytu u něj, za pomoc při kdejakých pracích. Občas s tím má úspěch. Inspiroval mě k tomu, že by Karolína vyhlásila ve třídě bobříka dobrého skutku, přivedla by zájemce o plnění a Ti plniči by pak utvořili řetěz a časopisy by si podávali mezi sebou až ke kontejneru. Zkrátka jako když si lidi podávali silniční kostky při stavbě barikády. Realizaci si ale přeci jen netroufám, už vidím ty titulky na internetových novinách: „Důchodkyně zneužila dětské práce ku svému prospěchu“ nebo něco podobného.

    Jde mi to všechno pomalu, často poposedávám a odpočívám, taky papírový kontejner bývá často plný, ale když je nějaké pásmo osvobozené, přebrané a umyté, tak je to přeci jen radost. Doufám, že do Vánoc to stihnu všechno, i když mě čeká ještě druhá, náročná polovina pokoje.

    Takhle nějak to u nás vypadalo v srpnu. Toužila jsem nasednout na vlak, odjet a už se nikdy nevrátit ...

    Takhle nějak to u nás vypadalo v srpnu, po stěhování místností. Toužila jsem nasednout na vlak, odjet a už se nikdy nevrátit ...

    A takto se to rýsuje

    A takto se to rýsuje, dnes se přeberou elpíčka, vynesou se stoplusky, zítra se vypere sedačka a polovina pokoje je O.K.

    Pro ty co ještě zajdou, stav po dnešku :-)

    Pro ty co ještě zajdou, stav po dnešku :-)

  • Povídky 20.10.2010 26 Comments

    http://alfa-centauri.blog.cz/1010/chlupatomale-devetideni-cili-nebojite-se

    http://alfa-centauri.blog.cz/1010/chlupatomale-devetideni-cili-nebojite-se

    http://www.ao.cz/clanek-baraka/salvador-dali.html

    http://www.ao.cz/clanek-baraka/salvador-dali.html

    Mistr jel modré období. Omylem koupil tubu s modrou vícekrát, tak proto. Měl s tím dost patálií, protože měl už nějaké zakázky objednané a jako na potvoru převážně přírodní, tedy zelené. Na oblohu by moc modré nevyplácal, chtělo to i bělobu, aby nebe nevypadalo jako modrá utěrka.

    Přemýšlel, jak by obešel zelenou, ale vždycky to nešlo. Zelená tráva nejde modrou nahradit, to je bez debaty a ani les by v modrém hávu asi nepřesvědčil. Objednané zakázky odsunul stranou a zašel do galerie kamaráda Tomáše. Tomáš zamkl galerii, vystrčil lísteček na dveře, že přijde za chvíli a společně s Mistrem šli za roh K Šílenému půllitru na jedno. Probrali počasí i své drahé polovice a Mistr nenápadně přešel k tomu, kolik obrazů by Tomáš ve své galerii mohl uživit v akci – modrá vítězí, modré období je in.

    Mno, podrbal se Tomáš za uchem, nějak se mi v poslední době nedaří, lidi se po galerii jen projdou, pár umytých bezdomovců se přijde ohřát a tváří se při tom, že nevědí, který obraz by koupili dřív, prostě kšefty v poslední době nejdou. Ale že jsi to Ty, Mistránku, něco domluvíme. Kolik bys modrých plátýnek vymaloval? Mistrovi se prozářila zachmuřelá tvář a navrhl šest, protože věděl, že půjde s nabídkou dolů. Také ano, nakonec se dohodli na čtyřech kouscích. Tomáš měl jednu podmínku. Ta plátna musí být prodejná, tedy žádné umění. Do zítra mi dáš názvy děl a uvidíme. Zapili dohodu a šli si po svých.

    Mistr měl v některých názvech jasno. Přeci nebude vymýšlet vymyšlené. Dívka v modrém určitě, je to sice starý, ale osvědčený film a navíc jde o ženskou a ty táhnou v jakémkoliv zbarvení. Modrá planeta, to je úplně nejlepší, protože i pan prezident napsal knihu - Modrá, nikoli zelená planeta. Vyloučil Modrý (Blue) efekt, modré pondělí i zprofanované - modrá je dobrá, modrou oblohou houhou divoké husy táhnou houhou i Modrý Mauritius a popřemýšlel o Modré záři nad Prahou. I když, do politiky se mu moc nechtělo, to už měl našlápnuto u Modré planety, chvíli se touto představou opájel. Zauvažoval u Modré pyramidy a tak se mu to zalíbilo, že měl v tu ránu třetí název. Ten čtvrtý ne a ne s ním hnout. Chtělo se mu už spát, tak si řekl, že by také mohl vymalovat přeci jen něco poetického a když může existovat Modrý slon a kocour Modroočko, že by mohl zkusit Modrou pavučinu. Viděl jich na fotografiích v poslední době na internetu dost, byl podzim a pavučiny byly momentálně v kurzu. Tedy těch v normálních barvách, ale sem tam, i v těch nenormálních.

    cobweb_21048_lg1

    Druhý den předložil Tomášovi všechny názvy budoucích pláten. Ten pokýval hlavou, ale váhal nad Modrou pavučinou, moc se mu do ní nechtělo. Nakonec to odklepnul a Mistr se šel dát do díla. Po týdnu vystavili v Tomášově galerii všechny čtyři obrazy a spustili vernisáž. Sezvali, koho znali, hlavně ty, co měli peníze a dali by se nachytat na Tomášův proslov, ve kterém nikdy neopomněl zdůraznit, že každý znalec umění po autorových dílech šílí a sbírá je, ať šlo o jakéhokoliv autora. Mistr se předpisově rděl a dělal skromného, zacinkaly skleničky s laciným vínem, přelitým do nasbíraných lahví z kontejneru s noblesní vinětou.

    Těsně před koncem vernisáže, kdy se o nějakých kšeftech vůbec nedalo mluvit, zašel za postávajícím Tomášem a Mistrem nenápadný muž a řekl: „Tu Modrou pavučinu beru, nabízím za ní 1500,- Kč a výhodnou zakázku pro Mistra. Za ostatní obrazy bych nedal ani pěťák.“ Mistrovi spadla brada, ale vidina zakázky ho přeci jen nabudila k přemýšlení. „O jakou zakázku by se jednalo“, pátral Mistr a těšil se, že to bude modré období pro nějakého kunčafta, který otevírá hotel. Nenápadný muž se usmál a řekl: „Nabízím Vám, abyste pro moji firmu maloval modré nebe k filmům ve 3 D.“

    Mistr se nadechl, že to tedy ne, co je to za šlendrián, takto mluvit s umělcem, ale vzápětí splaskl a uvědomil si, že je na správném místě ve správné době se správným člověkem a už neváhal. Vidina dobrých výdělků a hlavně stálých výdělků nabírala jasné kontury a Mistr roztáhl koutky k širokému úsměvu. Hlavou mu problesklo, že pověra, že pavouci nosí štěstí se naplnila, i když místo pavouka zaúřadovala pavučina.

    S nenápadným pánem si plácli a všichni tři se odebrali k Šílenému půllitru na jedno, vlastně na tři nebo na pět? Kdo by to počítal…

    http://www.chlazeni-nymburk.cz/zajimavosti/clanky/chlazeni-piva-v-minulosti-a-dnes.htm

    http://www.chlazeni-nymburk.cz/zajimavosti/clanky/chlazeni-piva-v-minulosti-a-dnes.htm

  • Povídky 18.10.2010 17 Comments

    Na této adrese jsou témata, která nám byla nabídnuta v časových rozmezích http://alfa-centauri.blog.cz/1010/chlupatomale-devetideni-cili-nebojite-se. Chňapla jsem hned po prvním a výsledek je zde.

    Na této adrese jsou témata, která nám byla nabídnuta ke zpracování v časových rozmezích http://alfa-centauri.blog.cz/1010/chlupatomale-devetideni-cili-nebojite-se. Chňapla jsem hned po prvním a výsledek je zde.

    http://www.milanknizak.com/193-obrazy-sochy-objekty/198-obrazy/208-obrazy-v-letech-1957-1970/

    http://www.milanknizak.com/193-obrazy-sochy-objekty/198-obrazy/208-obrazy-v-letech-1957-1970/

    Byla velmi krásná, krásnější v širokém okolí i v nedalekém městečku nebylo. Postavu měla jako bohyně, pleť alabastrovou, vlasy husté, vlnité, oříškové barvy, obličej dokonale souměrný, vše na ní bylo akorát. Věděla o sobě, že je výjimečně krásná a s mladíky si jen pohrávala, což je dokázalo hezky rozparádit. Psali na ni básně, nadbíhali jí, ale ona se jim jen smála. Chtěla se vdát za bohatého muže do města, užívat si života, snila obyčejný sen mladých dívek, které toužily být zaopatřené a životem jen tak zlehka protančit. Při jedné taneční zábavě v městečku poznala milého a také velmi krásného mladíka, který jí nebyl až tak lhostejný, ale měl jednu vadu. Byl chudý. Spolu tvořili krásný pár, ale ona věděla, že není pro ni ten pravý.

    Byl malý, na zádech hrb, který mu narostl, když mu špatně srostly kosti po úrazu z dětství. Oči měl laskavé a chytré, ale hyzdily ho zuby, které měl velké a tak stále vypadal, jako by nemohl dovřít ústa. Měl všechno, na co si vzpomněl, rodiče ho zahrnovali láskou a bohatstvím, které on později začal rozmnožovat. Byl chytrý, na co sáhl, to se mu vedlo. S ženami to neměl snadné, protože ty co se mu líbily, tak s ním nechtěly nic mít a ty co by si říct daly, tak ty se nelíbily jemu. Své potřeby řešil v patřičném domě, kde byl velmi vítán.

    Nebyl už nejmladší, když se jednoho dne potkali. On, ošklivec a ona, kráska. Okamžitě se do ní zamiloval a začal o ni usilovat. Nejdříve ho odmítala, ale zahrnoval ji dary, líčil jí, jak se s ním bude mít dobře a to se jí líbilo. Naznačil jí, že mu musí být věrná, že nesnese vedle ní jiného. Nad tím mávla rukou, protože věděla, že se jí vždy nějaká lest podaří, aby si užila náruče mladého muže. Jednoho dne kývla na to, že si jej vezme, ale za podmínky, že nebude sepsána předmanželská smlouva o majetku, jak chtěli jeho rodiče. Se vším souhlasil, jen aby byla jeho.

    Narodil se jim syn, ona byla hýčkána tak, že jí ani nechyběla náruč milence, stačilo jí, že se jí všude klaněli, jezdila do lázní, cestovala, se synem však byla v těchto radovánkách omezena. Najala chůvu, ale i tak už to nebylo ono. Začala se trochu nudit a obnovila přátelství s někdejším krásným mladíkem, který byl stále svobodný a stále chudý, i když se mu vedlo již lépe. Manžel nic netušil, stále se mu dařilo rozmnožovat majetek a tak si všichni dobře žili. Narodil se další syn a ona věděla, že je to syn milence, ale nikomu to neřekla.

    Byla svým způsobem šťastná, dostala to, po čem toužila, zrovna tak jako její muž. Život kolem nich byl vzdálený, až jednou k nim vešel až do domu. Psal se rok 1948 a nastal nový režim, vláda dělníků a rolníků. Jako všem, co měli nějaké majetky, i jim všechno vzali, ale nechali je bydlet v jejich domě v patře ve třech místnostech. Dům, ani dílna v přízemí jim už nepatřil, po čase se z nich stali chudáci. Nikdo se jí neklaněl, neobdivoval ani nepochleboval. Hádky byly na denním pořádku, ona začala svého muže nenávidět, i když se snažil, aby ona nemusela pracovat a mohla být ušetřena potupy a posměchu dříve závidějícím její postavení. Bylo pro něj stále těžší sehnat pro rodinu obživu, protože byl nemocný a starý. Ona jej paradoxně vinila ze zpackaného života, ponižovala a urážela ho. Nářky a lamentace ho ubíjely.

    Její krása uvadala, postava se zakulatila, i když v obličeji byla stále krásná. Její milenec ji dávno opustil, i když mu prozradila, že její druhý syn je jeho. Neuvěřil jí. Jednoho dne manžel zemřel a ona zůstala sama. Dospělí synové založili své rodiny. Denně se utápěla v pláči a lítosti nad svým životem, listovala v albu se svými fotografiemi z mládí a byla nešťastná. Z jejího trápení ji vysvobodila až milosrdná smrt.

    On i ona dostali, po čem toužili, ale oba nikdy nedostali lásku toho druhého. I když on ji miloval, za peníze si její lásku nekoupil a ona o jeho lásku nikdy nestála.

    Ilustrační obrázek z internetu

    Ilustrační obrázek z internetu

  • Různé 17.10.2010 9 Comments

    Blogy jsou fajn, blogy jsou bezva. Máme ho na hraní, na seberealizaci, pro informace, k nauce, pro radost, nebo pro všechno dohromady, zkrátka pro co kdo chce. Dnes mám svůj blog na hraní a proto jsem vyměnila vzhled. Kdo by chtěl připsat komentář, tak klikne na název článku a pod článkem se mu zjeví jednoduchá tabulka.

    REPLY

    NAME - jméno

    MAIL - adresa mailu

    WEBSITE - adresa Vašeho webu - blogu.

    Stačí vyplnit jen jméno nebo všechno, jak kdo chce.

    Ke čtení komentářů nebo jeho přidání stačí také kliknout na vedle přišpendlený papírek s číslem (či bez). To číslo značí počet komentářů.

    Tak nevím, jak se Vám mé hraní s blogem líbí, uvidíme. Velikost písma v článcích bude určitě větší.

    Řekla jsem si, chce to změnu, změna je život. Mějte se krásně.

    To jsem já. Pro mě nakreslilo Malé Chlupaté stvoření z Alfa Centauri

    To jsem já. Pro mě nakreslilo Malé Chlupaté stvoření z Alfa Centauri

Jsem archivována Národní knihovnou

 

Říjen 2010
P Ú S Č P S N
« Zář   Lis »
 123
45678910
11121314151617
18192021222324
25262728293031