• Různé 29.09.2010 27 Comments

    http://manek.bloguje.cz/830931-kureci-rolada.php

    http://manek.bloguje.cz/830931-kureci-rolada.php

    Kuřecí roláda není zvláštní, kuchařské umění, to zvládá každá hospodyňka levou zadní. Vykostit kuře na roládu je už horší, ale za párkrát to učenlivá hospodyňka zvládá tou samou.

    Včera jsem nevěřila svým očím, když jsem viděla profesionální kuchaře, jak bojují s obojím. Na pořady se Zdeňkem Pohlreichem se nedívám pravidelně, myslím si, že první část, kdy zveleboval kuchyně hospůdek, byla lepší.

    Profesionální kuchař, který neumí vykostit kuře a připravit z něj roládu není u mě žádný kuchař. Říká se, že vařící muži jsou lepší neb mají větší fantazii než ženy, ale včerejší kuchtíci pobrali fantazie tak na špičku nože. Tomuto pořadu – „Na nože“ schází jiskra. Možná, kdyby stejné jídlo udělal i moderátor, předvedl, jaké ingredience vymyslel on, že by to bylo zábavnější. Takto, dívat se na upocené neuměly, bylo tristní. Tak tenhle pořad si už nepustím, jinak bych už nikdy nevkročila do restaurace.

    Přemýšlela jsem, co vyneslo kuchaře Zdeňka Pohlreicha na výsluní a to tak, že je jeho hlava na každém možném i nemožném místě. Dokonce i Knižním klubu se na mě šklebil z obálek hned několika knížek. Nic jsem nevymyslela.

    Možná, že jeho recepty jsou opravdu dobré, ale já už po nich pátrat nebudu. Možná, že umí dobře vařit, ale do jeho sakra drahé restaurace také nepůjdu. Ne, že bych se třeba jednou za čas nechtěla najíst i draze, ale protože nemusím mít všechno, co se mohutně propaguje. Určitě je sorta lidí, kteří jsou na něj zvědaví a jdou se přesvědčit o jeho kvalitách, ale je hodně snobů, kteří jdou do jeho restaurace, aby byli „in“ .

    001Měla bych sto a jednu chuť jít do restaurace „Století“ Už jsem tam kdysi byla, jídlo bylo výborné a prostředí bylo příjemné. A přiznávám, láká mě i toto:
    „Vždy skvělá atmosféra - a když obsluhuje sám pan majitel - Antonín hrabě Kinský - cítíte se přinejmenším aristokraticky.“
    Specialita: Vepřové medailonky s burskými oříšky a pomerančovou omáčkou, R. A. Dvorský steak - krůtí steak plněný brynzou

    Jestlipak já taky vlastně přeci jen nejsem snob (nebo snop?:))

    P.S. Dnes u nás rajská s vlastnoručním knedlíkem.

    003

  • Různé 26.09.2010 27 Comments

    I poklady se vyhazují. Jsme ve fázi probírání tištěného. Je mi líto některé poklady vyhazovat a tak jsem je mailem nabídla antikvariátu. Bez úspěchu, neměli zájem.

    Vyřešila jsem to tak, že jsem napoprvé udělala pokus s kontejnerem na papír. Dala jsem na víko pár slovníků a vařících časopisů ze sedmdesátých let. Za dvě hodiny tam nebylo nic. Nakoukla jsem dovnitř kontejneru, své poklady jsem neviděla, opravdu si to někdo vzal. Potěšilo mě to a chystám další várku.

    Jedna z těch dále putujících várek jsou časopisy - Udělej si sám - Urob si sám. Než to půjde z domu, naskenovala jsem Vám pár zázraků, podle kterých jsme si kdysi ze socialistického materiálu dělali západní výrobky. Většina úprav se týkala aut, pamatuji, že určitý druh Škodovky se musel vycpávat polystyrénem, aby se odhlučnily. Spousta vylepšení se také radila majitelům Trabantů. S  tím já tedy začnu.

    Tak tady se autor vyřádil u větrání v Trabantu, z výroby asi nebylo dokonalé

    Tak tady se autor vyřádil u větrání v Trabantu, z výroby asi nebylo dokonalé

    Nelíbilo by se Vám vylepšit si u Vašeho plechového miláčka takto nárazník, aby se mu ten původní nepoškrábal?

    Nelíbilo by se Vám vylepšit si u Vašeho plechového miláčka takto nárazník, aby se mu ten původní nepoškrábal?

    Chcete bazén? No prosím, stačí mít šikovné ruce

    Chcete bazén? No prosím, stačí mít šikovné ruce

    a zde k tomu máte nákres

    a zde k tomu máte nákres

    A co v zimě? No přeci do hor, kutile, šup na lyžařské vázání

    A co v zimě? No přeci do hor, kutile, šup na lyžařské vázání

    A to dnešní běžecké vázání

    A to dnešní běžecké vázání

    Šikovná fotolaboratoř na cesty. Fotografie na počkání :-)

    Šikovná fotolaboratoř na cesty. Fotografie na počkání :-)

    Ženy a dívky, přesvěčte své drahé polovičky, aby Vám takový šikovný stroj pro zachování Vaší štíhlé postavy urobil!

    Ženy a dívky, přesvěčte své drahé polovičky, aby Vám takový šikovný stroj pro zachování Vaší štíhlé postavy urobil!

    i krásný výkrews je k mání

    i rozkreslení je k mání

    Také masážní strj, ze současné doby

    Také masážní strj, ze současné doby

    A k tomu všemu snažení samozřejmě pilu!

    A k tomu všemu snažení samozřejmě pilu!

    Dnešní stolní pila

    Dnešní stolní pila

    Nejvíce se asi vyráběly sekačky, ale také byly při manipulaci s nimi nejčastější úrazy. Motor z pračky a plastový kyblík, pár trubek, koleček a čudlíků a už se sekalo

    Nejvíce se asi vyráběly sekačky, ale také byly při manipulaci s nimi nejčastější úrazy. Motor z pračky a plastový kyblík, pár trubek, koleček a čudlíků a už se sekalo

    Dnešní sekačka na vysokou trávu, ale za pěkně mastné peníze, tato za 20 tisíc.

    Dnešní sekačka na vysokou trávu, ale za pěkně mastné peníze, tato za 20 tisíc.

    Skončím jako tenkrát, když jsem psala o šikovnosti našich lidí v článku, “Zlatý český ručičky” - Řemeslo plakalo, ale duch kutilství vzkvétal. Nevím, zda to mají jiné národy také tak, ale myslím si, že jenom Čech je schopný si na koleně, jen s pazourkem v ruce, vyrobit jachtu, i kdyby na sůl nebylo.

    Dnes nenabídnu přímo jachtu, ale katamaran ze dvou kanoí. Taky dobrý, no ne?

    A na konec slíbený katamaran

    A na konec slíbený katamaran

    V žádném případě se kutilským návodům a kutilským ručičkám nesměju a nijak je nezlehčuji, ale usmívat, tak usmívat se snad můžeme ne?

  • Různé 23.09.2010 21 Comments

    Dnes jsem při úporném hledání čehosi to čehosi nenašla, ale úplnou náhodou konečně objevila svůj, tedy vlastně Cibulkův, kalendář. Při tom velkém třesku co se u nás děje se stěhováním místností se pořád něco hledá a nachází něco jiného.

    Zrovna v tomto týdnu je podle kalendáře ve filmovém světě docela rušno.

    V pondělí 20.9.1998 zemřel v Praze herec Raoul Schránil

    V úterý 21.9.1913 se narodila v Sukoradech herečka Věra Ferbasová

    Ve středu 22.9. se konala v roce 1933 premiéra filmu Madla z cihelny,

    v roce 1896 se v Tvoršovicích narodil herec Zdeněk Štěpánek,

    a v roce 1980 zemřel v Praze herec Bohuš Záhorský

    Ve čtvrtek 23.9. se narodil v roce 1907 v Přelouči herec František Filipovský

    a v roce 1907 se v Praze narodila herečka Jarmila Novotná

    V pátek 24.9.1937 se konala premiéra filmů Kvočna a Tři vejce do skla

    V sobotu 25.9.1936 se konala premiéra filmu Ulička v ráji

    V neděli 26.9. se v roce 1890 v Dolních Štěpanicích narodil režisér Vladimír Slavínský a v roce 1958 zemřela v Praze herečka Zdeňka Baldová

    Nevím, zda si sebevrah vybírá pro svůj odchod z pozemského života datum, ale v případě odchodu herce Martina Štěpánka to bylo minulý týden, v den výročí premiéry filmu Cech panen Kutnohorských, která se konala 16.9.1938.

    V tento den, 16.9.2010 to bylo tedy 72 let od premiéry. Zdeněk Štěpánek se narodil 22.9.1896 a zemřel 20.6.1968, v září 1968 by mu bylo 72 let …

    Těžko se dá zjistit, zda si to Martin Štěpánek vůbec uvědomil nebo to byla náhoda. Ve jmenovaném filmu hrál jeho otec, Zdeněk Štěpánek, svoji parádní roli, svobodomyslného rytíře Mikuláše Dačického z Heslova.

    Zdeněk Štěpánek

    Zdeněk Štěpánek

    Martin Štěpánek v pohádce - Princ Chocholouš

    Martin Štěpánek v pohádce - Princ Chocholouš

  • Různé 21.09.2010 14 Comments

    kampanKomunální volby se blíží a tak každý pražský obvod a každá politická strana zvolila svoji bilboardovou kampaň. Vymydlené a digitálně upravené tváře, tu s větším, tu s menším úsměvem, aby bylo jasné, že se o korýtka ucházejí vlídní a rozumní politici, co to s námi myslí nejlépe, hlásají svá hesla a moudrosti, tu s větším, tu s menším úderem. Noví i staří adepti ví, jak na to, aby se nesl ráj na zemi. Myslím, že toto specifikum není jen v Praze, ale jelikož teď nevystrčím nos z Prahy, tak vidím jen bilboardy pražské.

    Městští zastupitelé v tričku ODS na Praze 11, což je vlastně Praha 4 (nechápu, proč mám na adrese Praha 4 a Městský úřad je při tom Praha 11, nevím proč je tedy obvodů jen 10 místo asi patnácti) zvolili docela dobrou taktiku.  Pojali svoji kampaň pod sympatickým heslem - Skládáme účty 2006 - 2010. Dobrý nápad, připomínají, že co kdysi na počátku slíbili, to splnili. Na billboardech nezapomínají zdůraznit, že splnili s pomocí občanů. Co mě ale pobavilo, je bilboard s tváří starosty Mlejnského, který říká,  - slíbili jsme Vám bazén (původně, v roce 2006 se bazén nazýval vodní svět), začali jsme ho stavět. A šup, odškrtnuto. Pan starosta má splníno, i když bazén třeba dostavěn nebude. Pro něj je hotovo.  To je, jako bych slíbila vnučce panenku a jenom jsem ji na internetu objednala.  Svůj slib jsem podle pana starosty splnila. Že panenka nedorazila z různých důvodů, ať už z toho, že ji už neměli nebo se po cestě ztratila, to je přeci jedno. Krok ke splnění slibu byl učiněn …

    Nebo České dráhy. Taky pěkné kecy. Moc jsem se pobavila, když včera ve svém výstupu jakýsi jejich zástupce prohlásil, že nemůžou nahrazovat škody lidem při zpoždění vlaků z důvodů, za které nemůžou, protože oni by nikdy náklady na škody zaviněné jinými partnery, co ovlivňují jejich provoz, nedostali. To mě taky pobavilo. České dráhy si umyly ruce a vracet lidem nějaký obnos za zpoždění vlaků nebudou vůbec, protože se vždycky najde důvod - my nic, to oni. České dráhy nezajímá, že když jste si zakoupili jejich produkt - službu, že Vás dopraví odněkud někam podle vydaného jízdního řádu, že jste s nimi vlastně uzavřeli dohodu - smlouvu a proto jsou to oni kdo má plnit a Vás nemůže zajímat, zda jim v tom někdo brání. Jsou to zase jejich vztahy s tím, kdo jim brání.

    To je, jako byste uzavřeli smlouvu na výstavbu domku a firma by nedodržela termín, protože jim včas nepřivezli okna. Těžko by se mohli vymlouvat, že oni za to nemůžou a vymáhání náhrady za nedodržení termínu dokončení stavby domku by smetli pod stůl s odůvodněním - my za to nemůžeme, firma dodávající okna zkrachovala, my jsme jim na ta okna dali zálohu, ty peníze už nikdy neuvidíme, hoňte si je sami …

    České dráhy, jsou firma jako každá jiná. Svůj provoz musí mít ošetřený smlouvami s těmi, kteří se na provozu nějak podílejí a při nenadálých situacích, např. při nehodě zaviněnou jiným subjektem by měla vzniklou škodu vymáhat na onom subjektu sama. V případech, kdy je důvod nadpozemský by měla být pojištěna.

    Jižní Město - stanice metra Chodov

    Jižní Město - stanice metra Chodov

  • Různé 14.09.2010 35 Comments

    bos232b55_kav1968hokK mužům jsem hned v počátcích přistupovala špatně. Brala jsem je jako sobě rovné. No, s takovou představou , to nikdy nemohlo dopadnout dobře, až na nějaké výjimky. Samozřejmě, že jsem věděla, že jsou tu jisté, zejména tělesné, rozdíly a že kamarádství mezi oběma pohlavími se vyskytuje jen v raném a  důchodovém věku, ale jinak jsem se domnívala, že žena není jen mužova ozdoba, že jej mnohdy ve srovnatelném prostředí, převálcuje.

    Nebyla jsem ale také tak zpozdilá, abych vyznávala rovnoprávnost bezmeznou . Traktoristky, zedničky či bagristky nebyly těmi, kterými bych se chtěla stát. Jinak jsem se snažila být hodně soběstačná a poradit si i v situaci, kdy to vyžadovalo mužskou ruku, sama. Třeba spravit splachovací záchodové zařízení, otevřít šroubovákem zabouchnuté (nezamčené!) dveře, o takové prkotině, jako vyměnit žárovku, vůbec nemluvě. Naopak můj muž uměl přebalit naše dítě nebo vyžehlit si své kalhoty (jen vařit nechtěl). Zkrátka co bylo momentálně potřeba v takových drobných, domácích pracích. To, že jsme měli společné záliby, o kterých jsme mohli debatovat, že byl ke mně galantní a nemlátil mě, byla u nás doma samozřejmost.

    Muži a stejně tak i ženy, se dají rozdělit do několika skupin, kam je možné je vcelku záhy, zařadit. Takto jsem si rozdělila muže do skupin já.

    Muži – samci.

    Na ženách je zajímá jen a jen to jedno, ostatní berou jako nutný přívažek. Jsou to dobyvatelé všech pevností. Berou téměř vše jak smrt, jsou pozůstatkem pravěkého muže, táhnoucí svoji vyvolenou za vlasy k sobě do jeskyně. Ani na stará kolena nedají pokoj.

    Muži – nadsamci.

    Na ženách je zajímá také jen to jedno a cítí se býti nad ni nadřazení. Žena je pro ně možná jen jako domácí puťka, nebo jen s činností podřadnější než vykonává muž, musí dobře vypadat, aby ji mohl vodit do společnosti, aby bylo vidět, že on je schopný. O ženách se vyjadřují jako o slepicích a slepičích mozečcích nebo že jsou prví po delfínech. Zkrátka, žena je pro ně jen jako briliantová spona do kravaty.

    Muži – seladoni.

    Většinou hrají na nějaký nástroj, jejich prvořadou starostí je, aby ženy okouzlovali svým šarmem, jsou přesvědčeni, že jim žádná neodolá a i když jsou v manželství spokojeni, stále to zkoušejí jinde. Ženy milují takové, jaké jsou, pro jejich ženství a je jim jedno zda jsou chytré či méně bystré a neváhají se pro ně zruinovat i dražšími dárky než jsou květiny.

    Muži – miláčkové svých matek.

    Zde vcelku není třeba mnoho přibližovat. Stávají se i v manželství dětmi svých manželek.

    Muži - filosofové a učenci.

    Jsou přesvědčeni, že ženy mají méně vyvinuté mozky, vznášejí se ve svých výšinách, někdy si nemohou vzpomenout, jak se jejich žena jmenuje, kolik mají dětí a zda ten den vůbec něco jedli. Většinou jsou neškodní a žít s nimi, může být i zábavné.

    Muži – parťáci.

    Hledají ženy do nepohody, tyto musí být připraveny na zvládnutí nocí pod širákem a měly by umět vyměnit kolo u auta. Takoví muži snesou i partnerku, která má vyšší vzdělání nebo která zastává vyšší post v zaměstnání než oni sami. Jsou veselí, družní a mají rádi nejen své manželky, ale i své děti.

    Muži s velkým „M“.

    Jsou tolerantní, galantní, velkorysí, se smyslem pro humor i rodinu, kamarádští, zodpovědní, uznávají ženy jako sobě rovné, váží si jich a hledají ženy podobných vlastností. Když se takoví sejdou, není o čem již dále hovořit. Takoví muži se vyskytují ve všech možných profesích, jak intelektuálních, tak i dělnických.

    A pak jsou možné podskupiny a kombinace těchto základních skupin a podskupin, ale to už by byla velká hnidopišina …

    Všichni muži všech věkových kategorií, skupin a případných podskupin se vyznačují různým stupněm ješitnosti a všichni bez rozdílu předou blahem, když je žena chválí či obdivuje a nikdy jim nedá příliš vehementně najevo, že něco nebetyčně zvorali.

    Moje sestřenice říkala: „ Lepší můžíček jako malíček, než žádný mužíček.“ Nejsem si tím tak jistá, i když mám muže ráda.

    Ze sbírky Pavla T.

    Ze sbírky Pavla T.

  • Různé 09.09.2010 33 Comments

    stari31Dnes jsem je po hrozně dlouhé době zase potkala. Měla jsem radost, protože jsem si myslela, že už jich není. Ale drží se. Odvážila jsem se je z dálky vyfotografovat. Ona zavěšená do jeho kavalírského rámě, oba na šouravé procházce.

    Dávno tomu, co jsem napsala o nich článek a pod ním se dočkala i takových komentářů, že jsem dojmolog, hraju vypočítavě na city a podobně. Tak posuďte sami i po několika letech, zda měli komentující pravdu a znovu si článek přečtěte. Zařadila jsem jej i do své knížky, takže Ti co ji mají, znají.

    Je mnoho dvojic, které spolu vydrží celý život.

    Většinou je na ženě, že se ve stáří stará o muže. Někdy je na procházce s Elou potkávám. Tu paní upraví muži límeček, tu mu uhladí vlasy a po cestě ho podpírá. Už je to tak, že se na stará kolena starají ženy o své muže jako o děti, které jsou již dávno pryč z hnízda.

    Potkávám starší dvojici, oba drobní, velmi špatně jdoucí, ona zavěšená do svého muže, každý s hůlkou, pečlivě oblečení a upravení. Šouravými krůčky se posunují na každodenní procházce, zastaví se, muž pomáhá ženě překonat sestup z chodníku. Míjím je s Elou, pokaždé s pocity marnosti, jak život lidi ve stáří ochromí, sama už cítím horší pohyblivost.

    Ela se zastavila, cosi důležitého čmuchá a já slyším pána. Nejsi unavená ? Postojíme, počkáme a pak dojdeme k lavičce, tam si odpočneš. Laskavý tichý hlas promlouvá k paní, která toho má dost. Kývá hlavou, oba se zastaví, ona se ještě více opře o svého vetchého muže a já pomalu pokračuji v cestě, tak jak mě naše Ela táhne pryč. Někdy opravdu vypadáme, že pes venčí paničku.

    Vyslechla jsem obyčejná slova, která nebyla určena mým uším. Viděla jsem vzácnou dvojici, kdy muž, byť sám starý a nemohoucí, zůstal ve stáří své ženě gentlemanem, oporou, zůstal mužem, ne jejím náhradním dítětem.

    Jestli své ženě kdysi slíbil - celý život Tě budu nosit na rukou, tak to určitě splnil.

    Tedy podle mě a Ely - alespoň se na mě tak nějak Ela souhlasně koukala.

    16.10.2008

    Foto Pavel T.

    Foto Pavel T.

  • Bojiště 02.09.2010 40 Comments

    Od 17.7. do 27.7.2010 byl můj muž téměř celou dobu, až na posledních pár dní v umělém spánku a dýchal za něj přístroj. Toto období strávil na ARO a na Pneumologické klinice Thomayerovy nemocnice.
    MUDr. Jan Chlumský, PhD., nastartoval formu léčby velmi těžkého stavu pacienta s více onemocněním, kdy různé formy, které by mohly uspokojivě zabrat u akutního onemocnění,  mohly ohrozit zhoršení stavu jiného onemocnění. Jeho fotografii v bílém (či operačně zeleném)  jsem nenašla, ale zato se mi podařilo na internetu najít fotografii z účasti na ASTMABOWLING 2004

    MUDr. Jan Chlumský vpravo

    MUDr. Jan Chlumský vpravo

    MUDr. Jan Chlumský uprostřed

    MUDr. Jan Chlumský uprostřed

    Vedoucí oddělení MUDr. Jiří Kettner, CSc.

    Vedoucí oddělení MUDr. Jiří Kettner, CSc.

    Od 27.8. až do dnešního dne, už při vědomí a dýchajíc sám, ležel můj muž, v uzavřeném prostoru na lůžku na jednotce intenzivní péče Oddělení akutní kardiologie, na IKEM.
    Přednostou (Vedoucí oddělení) je zde MUDr. Jiří Kettner, CSc. Péče o bezmocného pacienta je zde opravdu příkladná. Oddělení zde funguje jako orchestr, jednotliví hráči jsou pod vedením dirigenta dobře sehraní. Trpělivost sester a pomocného personálu zde musí být nezměrná, rovněž vztah k pacientovi zde nesmí ovlivňovat jeho rozmrzelá nálada. Opravdu se všichni snaží, aby to tak bylo.

    23 dní na takovém lůžku, připoutaný hadičkami

    23 dní na takovém lůžku, připoutaný hadičkami

    velín - lékaři a sestry, naproti jsou vidět dveře od jednotlivých pokojů

    velín - lékaři a sestry, naproti jsou vidět dveře od jednotlivých pokojů

    Všichni z Oddělení akutní kardiologie

    Všichni z Oddělení akutní kardiologie

    prof.MUDr. Terezie PELIKÁNOVÁ, DrSc.  Přednosta Centra diabetologie

    prof.MUDr. Terezie PELIKÁNOVÁ, DrSc. Přednosta Centra diabetologie

    Dnešní den můj muž opouští toto oddělení a odjíždí výtahem do 4. patra, které již důvěrně známe. Je to oddělení diabetologie, kde je přednostou prof.MUDr. Terezie PELIKÁNOVÁ, DrSc.
    Andělem strážným mého muže je pan MUDr. Petr Wohl.
    Tak tady pobudeme už jen pár dní, budeme se učit chodit, srovnáme parametry cukrovky, budeme doufat, že se nezhorší načatý prst u nohy a pak hurá domů.

    Jen na pár dní, ale takto vzorně zakrytý a s rukama podél těla, jako tento model určitě můj muž na takové posteli ležet nebude

    Jen na pár dní, ale takto vzorně zakrytý a s rukama podél těla, jako tento model určitě můj muž na takové posteli ležet nebude

    Byl to velký zápas, zbraně řinčely, jednotlivé bitvy byly vítězné. Všichni zúčastnění podali úžasné výkony.
    Skláním se před odbornou úrovní všech lékařů, sester a nakonec i pomocného personálu, se kterými jsem se setkala, i s těmi v pozadí, se kterými jsem se nesetkala. Slova díků, které jim posílám jsou jen malou kapkou mého velkého vděku. Bez těch skvělých odborníků by můj muž již nežil.
    Jen to jídlo prý nestojí za nic, ale to víte, rozmazlený pacient domácí stravou je nevděčník.

Jsem archivována Národní knihovnou

 

Září 2010
P Ú S Č P S N
« Srp   Říj »
 12345
6789101112
13141516171819
20212223242526
27282930