• Různé 15.08.2010 19 Comments

    pldklikaNejen staří lidé, ale i staré věci mají své mouchy. Mám jen obavu, aby to se starými lidmi nedopadlo jak s těmi věcmi, protože dnešní trend není věci opravovat a všelijak je držet při životě, ale rovnou je vyhodit a nahradit novými. Zkrátka zrychluje se koloběh a to rychlostí čím dál větší, neboť nové a nové věci jsou vyráběné s čím dál kratší životností. Lidský věk se zatím naopak prodlužuje a taky údržba člověka se zkvalitňuje a to až téměř do nekonečna. Mám teď na mysli ten smutný případ s Kájou Saudkem. Žije a nežije.

    Ale k těm věcem. Dlouho trvající služba našich věcí vyžaduje speciální přístup. Třeba u WC splachovacího na zatáhnutí šňůrky se musí zatáhnout za šňůrku  jen v určitém úhlu, jinak si splachovadlo postaví hlavu a nesplachuje. Čudlík elektrického vypínače, fungující na otáčení kolem své osy se protočí několikrát a to vždy v určitém počtu obrátek,  klapne a pak se teprve světlo rozsvítí či zhasne.

    Tuhle jsem při návratu domů vzala za kliku u dveří z předsíně do pokoje a lekla jsem se. Dveře nešly otevřít. V duchu jsem sakrovala, co si to ta Karolína zase vymyslela, že zamyká, nakvašeně jsem zalomcovala dveřmi a ejhle, povolily a otevřely se. Od té doby se dveře otvírají tak, že se po zalomení kliky musí do nich trochu drcnout.

    Dneska už téměř nikdo nespravuje boty, ba ani elektrické spotřebiče, o opravě punčoch, co nedávno ukazovali v televizi ani nemluvě. Dříve byl kdekdo řemeslník amatér a řemeslníka si každý předcházel, i když na společenském žebříčku byli pováleční řemeslníci na nízké šprušli.  Některé věci se kupovaly na celý život. Žasla jsem, když jsem asi po 35 letech byla na návštěvě sestřenice, která měla původní plechovou kuchyň ze šedesátých let a původní rohové jídelní sezení. Sice trochu omšelé, ale bylo vidět, že velmi udržované.

    oldvana

    Ponožky se látaly, boty donekonečna podrážely, kliky se pravidelně promazávaly, šuplíky se zpravovaly, dokonce prasklé hrnce se drátovaly. Zkrátka, věci sloužily do úplného zmaru, kdy je už nebylo možné opravit. Před jejich úplným skonem se muselo vyhovět jejich vrtochům. Klíč v zámku se musel přitlačit, aby se zámek uráčil pootočit, šuplík trochu nadzdvihnout, ale jen do určité polohy, aby šel zasunout, čudlík od baterky se musel držet tak, aby svítila a rádiu bylo nutné uštědřit pohlavek, aby se rozehrálo.

    Postaru se sice žít nedá a věci doslouží a musí být nahrazeny novými, ale u mě je to vždycky tak, že se s některými loučím těžce. Taky, mnohdy si člověk ani moc nepolepší. Mnohdy je sice výrobek oproti tomu vysloužilému funkční, ale není hezčí a konkrétně o naší sedačce, není pohodlnější. Tak, tak…

    old_radio

Jsem archivována Národní knihovnou

 

Srpen 2010
P Ú S Č P S N
« Čvc   Zář »
 1
2345678
9101112131415
16171819202122
23242526272829
3031